Novým generálním ředitelem ČT je Hynek Chudárek. Proč na něj přistoupili i radní, kteří dřív za žádnou cenu nechtěli
Chudárek udělal z Fridricha svou „dvojku“ a lidé na Kavčích horách čekají, co to pro ČT bude znamenat
Dramatická a táhnoucí se volba generálního ředitele ČT vyústila v překvapivý závěr. Novým ředitelem veřejnoprávního média se ve středu stal Hynek Chudárek, dosavadní šéf obchodu ČT, kterého radní vybrali z finální dvojice kandidátů. Stalo se to - jak už jsme informovali v on-line přenosu z jednání rady - poté, co jeho protikandidát, dosavadní ředitel programu Milan Fridrich, z volby odstoupil.
„V životě člověka se někdy objeví chvíle, kdy musí přijmout rozhodnutí, které ho netěší, ale dělá ho v zájmu celku. Provizorium by Českou televizi oslabilo. Proto jsem se rozhodl, že z této volby odstoupím. Věřím Hynku Chudárkovi jako profesionálovi,“ oznámil Fridrich po dvou neúspěšných středečních pokusech zvolit ředitele.
Přetlačovaly se v něm dvě části radních rozdělené do dvou stejných celků: pro každého z kandidátů odevzdávali opakovaně po osmi hlasech, na zvolení jednoho z nich bylo potřeba hlasů nejméně deset a vše nasvědčovalo tomu, že radní volbu úplně zruší a vypíšou novou. Nebo posunou další kola volby na pozdější termín a v mezičase se ještě budou snažit mezi sebou vyjednávat.
Během přestávky, kterou si radní vzali na uzavřené jednání s cílem dohodnout se na dalším postupu, bylo možné zahlédnout Fridricha s Chudárkem, jak spolu krouží po televizním dvoře, hlavy u sebe, a na něčem se domlouvají. Na čem, bylo pak jasné ve chvíli, kdy Fridrich oznámil, že odstupuje.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
