Trump má nebezpečný sen: Putin mu pomůže s Čínou a nechá na pokoji Evropu

Donald Trump se chystá na velkou dohodu s Ruskem a nekouká z toho nic dobrého. Minimálně The Economist má nahnáno dostatečně na to, aby situaci věnoval hlavní komentář a ještě téma čísla. Fotografie Trumpa nalíčeného rtěnkou, jejíž otisk se vyjímá na tváři Vladimira Putina, je výmluvná. Víc než dost toho říká také titulek:Co může chtít Amerika od Ruska a pravděpodobně to nedostane.

Co tedy Trump od Putina očekává? „Pokud se máme řídit tím, co se povídá v Trumpově okolí, ruský scénář vypadá následovně,“ píší britští novináři. „Amerika se spojí s Ruskem, aby zničila radikální islámský terorismus - a především Islámský stát. Rusko bude zároveň souhlasit s přerušením spolupráce s Íránem, tradičním nepřítelem Ameriky na Blízkém východě, který ohrožuje její spojence včetně Bahrajnu a Saúdské Arábie. V Evropě Rusko přestane rozněcovat konflikt na Ukrajině, bude souhlasit s ukončením zastrašování členských zemí NATO ležících na jeho hranici a třeba ještě vstoupí do nových rozhovorů o jaderném odzbrojení. V dlouhodobé perspektivě ještě těsnější vztahy s Ruskem pomohou Spojeným státům přibrzdit čínskou expanzi.“

The Economist totiž dodává, že dnešní administrativa, konkrétně Stephen Bannon, příliš nepochybuje o tom, že Spojené státy nakonec povedou s Čínou válku. „Za pět či deset let budeme válčit s Čínou v Jihočínském moři,“ citují jeho výrok z loňského roku.

Pokud by to takhle všechno klapalo, zní to téměř jako splněný sen: co z toho by si nepřál kterýkoliv jiný americký prezident (s výjimkou války s Čínou)?  Britský týdeník se ovšem zároveň ptá, zda bude Trump po Bushovi a Obamovi třetím americkým prezidentem v řadě, který se nechá Putinem tahat za nos. Představa, že se Rusko bude chtít na zmíněných bodech dohodnout výměnou za přátelství s Donaldem Trumpem, totiž zavání jistou neznalostí Ruska (a velkou důvěrou ve význam sebe sama).

Za prvé, Rusko se bojem proti ISIS příliš neproslavilo, působení Rusů v Sýrii se soustředilo hlavně na podporu Bašára Asada.  Jeho udržení u moci coby spřáteleného diktátora, jenž zajistí Rusku nerušený vojenský přístup do Středozemního moře, bude také cenou, již bude Moskva za spolupráci na boji s terorismem chtít. Na druhé straně, ruská a americká armáda je nekompatibilní, což je logickým důsledkem desítek let pečlivého střežení vojenských tajemství. Ruská letecká síla k dosavadnímu bombardování pozic ISIS nemá moc co přidat; a pozemní armádu nechce Putin do Sýrie vyslat o nic ochotněji než například bývalý prezident Obama.

Za druhé, Rusům se s Íránem spolupracuje dobře a nemají žádný velký důvod na věci nic měnit. Írán a Sýrie jsou pro ně pákou k mocenskému vlivu na Blízkém východě. Také představa, že Rusko pomůže USA s Čínou, je už jenom vzhledem k jeho zaostalosti ve srovnání s rostoucím světovým hegemonem dosti iluzorní.

Největší chyba ve „výpočtech“ trumpistů se ovšem nachází v kolonce Evropa. Trump zjevně příliš nechápe, jak klíčová je pro Putina tato oblast. Když mluví o NATO jako o „zastaralé“ organizaci nebo když podporuje nacionalistické politiky usilující o rozpad Evropské unie, hraje Putinovi skvěle do karet. Představa, že Trump začne v Evropě ustupovat výměnou za jakýsi „velký obchod“, tedy onu spolupráci na boji s ISIS a Čínou, musí být pro Putina lákavá. The Economist ovšem radí spolupráci jen na menších věcech, jako je kontrola zbrojení a koordinace mezi oběma armádami, jež by zabránila nechtěným střetům. Cokoliv jiného prý dopadne „velmi špatně“.