NYT: Ruská dezinformační kampaň na Čechy funguje
Když autorka těchto řádků před třemi týdny popisovala program analytika think-tanku Evropské hodnoty Jakuba Jandy, zmiňovala v textu jeho intenzivní spolupráci s šéfem moskevské kanceláře amerického deníku The New York Times na textu o ruské dezinformační strategii v Evropě. Článek, o němž byla tehdy řeč, nyní vyšel - a kromě Jandy cituje řadu dalších expertů z několika evropských zemí, kteří se šířením zcela vymyšlených či minimálně zmanipulovaných informací zabývají.
Podle NYT dnes Rusko nemá zejména ekonomickou sílu na to, aby protivníky v NATO konfrontovalo přímo, přestože na Krymu či v Sýrii svoji modernizovanou a posílenou armádu předvádí. Na jiných frontách však místo konvenčních zbraní používá v boji informace. „Cílem je narušit soudržnost členských států NATO, posílit sváry v jejich domácí politice a oslabit opozici vůči Rusku,“ shrnuje text. A ačkoliv tyto metody používal i Sovětský svaz během studené války, dnes je Rusové využívají jednak v mnohem větším objemu (díky internetu) a také sofistikovaněji.
Česko text zmiňuje v souvislosti se zhruba čtyřiceti dezinformačními weby, které zde působí, a průzkumem zadaným právě Evropskými hodnotami, v němž jedenapadesát procent dotázaných uvedlo, že vnímá negativně roli Spojených států v Evropě a pouze třetina respondentů vidí pozitivně roli Evropské unie. Z šetření rovněž vyplynulo, že část lidí skutečně věří dezinformacím šířeným weby, které se tváří jako seriózní média, ale mají neprůhledné vlastnické i redakční pozadí a skrytou politickou agendu.


Ne všude ovšem dezinformační weby bodují. NYT zmiňují, že několik skandinávských mutací agentury Sputnik se nechytilo a po méně než roce kvůli mizivému zájmu čtenářů „zavřely krám“.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studně
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.



















