Ikea zjišťuje, že její zákazníci ztrácejí kutilského ducha
Server Quartz hlásí, že mizí jedna z jistot a rituálů lidí ze střední třídy celého světa: jedete do obchodu švédského řetězce Ikea, koupíte si skladnou placatou krabici, její obsah pak doma několik desítek minut sešroubováváte, výsledek je trochu nakřivo a kinklá se, ale zase ne tak, aby nebyl důvod dovolit si trochu pýchy na svou zručnost s imbusem. Ikea si přiznává, že kutilství se v dnešním světě stává přežitkem, a dokládá to její nákup start-upu TaskRabbit - odnože “sdílené ekonomiky”, kde si skrz aplikaci objednáte člověka, který vám doma provede vlastně cokoliv. A nejčastější požadavek na TaskRabbitu je: skládání nábytku z Ikey. Tedy aspoň v USA, odkud je text.
Krok Ikey je reakcí na to, že její model přestává fungovat. Dojet fyzicky do obchodu a fyzicky koupenou věc si fyzicky zprovoznit je pro zákazníky stále méně přitažlivé. Ostatní prodejci nábytku to pochopili, Ikea se doposud bránila. Sice nabízí doručení i složení, ale obě služby jsou velmi drahé. Rozhodně dražší, než když si dovoz koupeného nábytku objednáte přes jednu aplikaci sdílené ekonomiky - a sešroubování přes jinou, třeba právě TaskRabbit. Jedním z důvodů je to, že všechny tyhle služby své pracovníky nezaměstnávají, nýbrž najímají, což pro firmy znamená nulové odvody, nulové daně a žádné benefity.
Nákupem úspěšného a údajně ziskového start-upu TaskRabbit se tak Ikea snaží dohnat ztrátu. Dobrou zprávou pro zbývající kutily je, že možnost jet s koupeným stolkem v modré plastové tašce přes celé město metrem a pak se s ním doma trápit zůstává zatím nedotčena.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.



















