Císařské Německo chtělo válčit s pomocí islamistů
Islámský extremismus na německém území jako první přivedl a podporoval císař Vilém II. Autor tohoto menu sice polyká prášky proti nachlazení, ale neblouzní - jen na webu Aljazeera.com narazil na článek o vůbec první mešitě na německém území. V počátcích první světové války, v roce 1915, byla postavena v braniborském městečku Wunsdorf, které leží asi padesát kilometrů jižně od Berlína. Patřila do speciálního tábora pro muslimské válečné zajatce, tedy bojovníky z britských a francouzských kolonií v Africe a Asii a z muslimy obývaných oblastí carského Ruska.
V táboře ve Wunsdorfu bylo až pět tisíc vězňů, kvůli vysoké koncentraci muslimů se mu říkalo “Tábor půlměsíce”. Císařské Německo chtělo víru zajatých muslimů cíleně radikalizovat a přesvědčit je k boji proti svým zemím. Diplomat Max von Oppenheim sliboval, “že v boji proti Británii a Francii se islám stane jednou z našich nejsilnějších zbraní.”
Proto byla postavena zmíněná první německá mešita, kde se pod dohledem císařského Německa kázal radikální výklad islámu. Byli to němečtí úředníci, kdo dohlíželi na přísné dodržování náboženských pravidel, třeba pravidelných pět modliteb denně. A byli to správci tábora, kdo vydávali propagandistické noviny zvané al-Jidad, tedy Džihád. Srdce muslimských zajatců si chtěli Němci získat též životními podmínkami, o několik řádů lepší než v jiných zajateckých táborech.
Plán však neuspěl: přes dva tisíce takto naverbovaných vězňů dezertovalo, další se chtěli z fronty raději vrátit zpět do poměrně příjemného tábora ve Wunsdorfu. V roce 1917 tedy Němci tábor uzavřeli a zbylé zajatce přesunuli do pracovních táborů na území Rumunska. Mešita byla po patnácti letech zbourána; ve Wunsdorfu, kde dnes žijí něco přes dva tisíce obyvatel, po ní zbyl jen název ulice - Mešitní. Je pouhých sto metrů dlouhá a jediná v Německu s tímto názvem.
Mimochodem, základy stol let staré mešity byly objeveny předloni při archeologickém průzkumu, který předcházel stavbě uprchlického tábora pro více než 600 převážně muslimských uprchlíků ze Sýrie a Iráku.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studně
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
