Josta mezi bobulemi
Josta právě dozrává. Tato bobule, vzniklá křížením angreštu a rybízu, se zrovna nosí, zejména v určitých kruzích. Především zahrádkáři a vyznavači domácích bublanin se po ní na přelomu července a srpna mohou i utlouct. Vložme si tedy do úst další bobuli a přečtěme si příběh o tom, jak zachránila naši civilizaci a přemohla chlupatost angreštu srstky.
„Když se dnes podíváme na dějiny světa, můžeme říci, že kulturní národy začaly upadat a degenerovat ve chvíli, kdy se z větší části přesunuly do měst, zemědělství nechaly zakrnět a začaly zemědělské produkty, které by bývaly mohly pěstovat, raději dovážet z ciziny, protože je to tam levnější.“ Jakkoli to zní současně, napsal to německý šlechtitel, biolog a lékař Erwin Baur už v roce 1933 a není to vtip, lze to dohledat na stránkách Leibniz-Zentrum für Agrarland-schaftsforschung, který založil.
Založen byl proto, aby se šlechtilo, co by mohli němečtí zemědělci pěstovat a tak zlepšit domácí zásobování, které za první světové války fatálně selhalo. Právě proto Erwin Baur zkřížil rybíz (Johannisbeere) a angrešt srstku (Stachelbeere) a vznikla josta, což by bylo správněji česky rybka, to se však neujalo, protože to bylo již zavedeno pro jinou komoditu. Baur zkoušel také zkřížit zubra a bizona, o případném vzniku bibra ale nemáme informace.
Jostě se ovšem dařilo, v 70. letech se šlechtěním pokračovali v západním i východním Německu a nové odrůdy jsou odolné proti chorobám a mohou, na rozdíl od příbuzných bobulí, růst i v polostínu.
Jak všichni víme, rybíz a angrešt se na hitparádách ovoce neumisťují zrovna skvěle, pro svoji kyselost, chlupatost, prťavost i pichlavost. Josta má trochu méně vitaminu C, takže není tak kyselá jako rybíz a ani tak chlupatá jako angrešt, a dá se tedy pojídat s relativně malým sebezapřením. Zvedněme tedy k ústům další bobuli na počest myšlenek prof. Baura, na počest soudruhů šlechtitelů z NDR i všech těch, kdo se v těchto dnech utlučou po jostové bublanině.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
