Dosud neznámý dokument odhaluje, co ministr obrany Zůna tajil před veřejností

Kabinet Andreje Babiše se ve sporu s prezidentem o letadla L-159 pro Ukrajinu zamotává do čím dál podezřelejšího klubka polopravd. V rozepři se už stihl odvolat na údajný postoj armády, která letouny nutně potřebuje (vojsko to vzápětí popřelo), i na vojáky zpracované dokumenty pro předchozí vládu, jež prý přesun letadel na Ukrajinu rovněž odmítly. Jak nyní zjistil Respekt, armáda ve věci zpracovala stanovisko i pro nový kabinet. Jeho obsah je ale opět v rozporu s tím, co dosud vládní politici tvrdili. 

Okamžitá reakce

Poslední stanovisko armády, o němž se zatím nevědělo, dostal loni v prosinci na stůl nově jmenovaný ministr obrany Jaromír Zůna. Armáda, tvrdí zdroje Respektu, ho chtěla informovat osobně, aby se nemusel při svém rozhodnutí o letadlech opírat o dva starší dokumenty. Stanovisko pro ministra podepsal náčelník generálního štábu Karel Řehka, píše v něm, že Ukrajina letouny L-159 potřebuje a že se kvůli tomu na Česko obrátil přímo velitel ukrajinských vojáků, generál Oleksandr Syrskyj.

„Ruská federace masivně využívá bezpilotní prostředky k útokům na kritickou infrastrukturu Ukrajiny. Vzhledem k jejich množství, zejména bezpilotních prostředků typu Šáhid, není ukrajinská armáda schopna účinně chránit klíčové objekty nezbytné pro chod státu. Lze konstatovat, že situace dosáhla kritické úrovně,“ stojí v dokumentu, který obdržel Zůna s dovětkem, že „tato skutečnost vyžaduje bezodkladná opatření a okamžitou reakci“.

Armáda ji ministrovi rovnou navrhla: „V této souvislosti je jakákoli pomoc ze strany podporovatelů Ukrajiny více než žádoucí. Proto znovu potvrzuji, že armáda je připravena vyčlenit čtyři kusy předmětných letounů pro potřeby ozbrojených sil Ukrajiny, a zároveň doporučuji jejich poskytnutí formou daru.“ 

Kdyby se k daru ministr s vládou rozhodli, nebyla by tím podle armády „ohrožena bezpečnost České republiky“ a „nedojde ani k nárůstu rizika v zabezpečení vlastních jednotek či omezení plnění úkolů armády“. Dalším důvodem, proč by mohlo Česko stroje postrádat, je (podle tvrzení vojska) i to, že jsou na hranici zastaralosti a s přibývajícím časem „dále degradují“. O tom, zda by mohlo Česko Ukrajině letadla poskytnout, se vedla debata už za Fialovy vlády, kdy tohle téma Ukrajinci poprvé otevřeli.

První stanovisko vojáci vypracovali loni 20. srpna. Z dokumentu se dá vyčíst, že Ukrajina původně Česko požádala o 12 jednomístných letounů L-159 z celkem šestnáctičlenné čáslavské letky. Kromě strojů chtěli Ukrajinci i výcvik pilotů a pozemního personálu a jako důvod, proč letadla potřebují, uvedli „aktuální potřebu posílit protivzdušnou obranu“. Armáda po posouzení věci dospěla k tomu, že 12 letadel postrádat nemůže, čtyři ale ano, o čemž Ukrajince informovala. A také české politiky.

Nic neříkající prohlášení

Bývalá ministryně Jana Černochová, když se letos nedodání letadel začalo veřejně řešit, několikrát řekla, že stanoviska, která od armády ještě jako šéfka úřadu obdržela, byla z jejího pohledu „zmatená“ a neumožnila jí letadla poskytnout. Dva jí určené dokumenty, na něž už Respekt upozornil, jí dávají zčásti za pravdu. První stanovisko formulovala armáda – konkrétně jeden z Řehkových podřízených – tak, že počet čtyř kusů letadel je pro Ukrajince „nedostačující“ a „nedává příliš možností ke smysluplnému a efektivnímu nasazení“. Poskytnutí čtyř letadel však vojáci připustili.

Ministryně, která měla s náčelníkem generálního štábu Řehkou vleklé spory a na řadě věcí nebyli schopni se domluvit, si každopádně slova vojáků mohla vyložit tak, že vlastně o letadla nechtějí přijít. Když pak nechal Řehka stanovisko pro Černochovou přepracovat a bylo už jednoznačné, bylo zrovna po parlamentních volbách a ministryně, i když mohla, už nechtěla dělat žádná zásadní rozhodnutí – tedy třeba přesvědčit kolegy ve vládě, že by letadla měli na Ukrajinu poslat.

To, že to nikdy neudělala, využil její nástupce Zůna, když vysvětloval, proč letouny Ukrajincům nedá ani on. „Zachováváme kontinuitu rozhodování ministerstva obrany,“ uvedl šéf rezortu na začátku letošního roku. O tom, že druhé stanovisko pro ministryni letadla umožňovalo Kyjevu poskytnout, Zůna pomlčel, stejně jako o tom, že i on sám dostal v téhle věci od vojáků zelenou. O tom byl zpraven také premiér Babiš.

„Tak jako Ukrajina potřebuje urgentně tyto letouny k boji s vysokorychlostními drony, tak to potřebujeme i my,“ opakoval na veřejnosti Zůna v rozporu s interními podklady armády. Kvůli tomu, že všechny armádní dokumenty k L-159 byly neveřejné (ministerstvo i armáda je označovaly za pracovní materiály pro svou potřebu), si to mohl dovolit, protože jeho tvrzení nešlo ověřit.

Zůna si zároveň dával pozor, aby v žádném svém vystoupení nikdy neřekl vyloženě nepravdivou formulaci, stačilo mu odvolat se na svou předchůdkyni. Věc navíc halil do záplavy opatrných a v důsledku nic neříkajících prohlášení. V tomhle směru od začátku Zůna hodně taktizuje, protože se do své pozice dostal díky proruské SPD, jež prosazuje opak toho, než co by možná chtěl on sám: tedy zastavení jakékoli vojenské pomoci Ukrajině a ignoraci faktu, že Rusko je agresor.  

Uzavřená záležitost s otevřeným koncem

Svému okolí sice údajně ministr říká, že svými ústupky brání na obraně dosazení někoho, kdo by šel Rusku aktivně na ruku, každým svým dalším rozhodnutím ale de facto SPD umožňuje realizovat její politiku. Například když si nechal seškrtat obranný rozpočet výrazně pod dvě procenta HDP, což vyhovuje Moskvě, postavil se – jak chtěl šéf SPD Tomio Okamura – proti transferu letadel, na žádost SPD odmítl návštěvu Ukrajiny a ukrajinskému ministrovi obrany se vyhýbá i na různých evropských fórech.

Hlavním důvodem těchto ústupků může být Zůnova obava ze ztráty ministerského křesla, jež pro něj po někdejší neúspěšné aspiraci na post šéfa generálního štábu zjevně představuje zásadní životní satisfakci. 

V kuloárech se přitom pravidelně objevují spekulace, že Zůnova pozice je nahnutá, protože je trnem v oku některým poslancům SPD (jeho problémy odstartovaly hned na začátku roku, kdy na své první tiskové konferenci řekl, že podporuje Ukrajinu). Mluví se o tom, že by jej mohl nahradit jeho náměstek za SPD, bývalý poslanec této strany Radovan Vích. Nebo že by si ANO mohlo s SPD prohodit ministerská křesla: na obranu by se z vnitra přesunul Lubomír Metnar, který ji už v minulosti vedl, a na vnitro by mohl za SPD nastoupit někdo z bývalých policistů, jako je současný senátor Robert Šlachta.

Sám Zůna dělá vše pro to, aby k tomu nedošlo, což je vidět i na jeho komunikaci ohledně letadel pro Ukrajinu. „Téma poskytnutí letounů L-159 vnímáme jako uzavřenou záležitost a více se k tématu nebudeme vyjadřovat,“ reaguje jeho mluvčí David Šíma na otázku Respektu, co Zůnovi zabránilo poskytnout letadla L-159 Ukrajině, když mu to armáda, jak ukazují nové dokumenty, doporučila.