Šest dětí, tak to gratuluji, paní Tykač!

Na recepci Strakovy akademie přichází nenápadná drobná žena ve středním věku. Světle hnědé vlasy, světlé sako, v ruce drží dvě objemné bílé igelitky plné dokumentů. „Jdete taky na konferenci?“ ptá se jí člen ochranky a chce po ní, stejně jako po všech příchozích, občanský průkaz. Žena přikyvuje, odkládá tašky, hledá doklady a dodává zastřeným hlasem: „Jdu za paní Tünde.“ Manželka jednoho z nejmajetnějších a také nejvlivnějších Čechů Ivana Tykač nečekaně dorazila na setkání politiků a odborníků, kteří mají v Česku zvrátit strmě klesající porodnost. A brzy se ukáže, že její přítomnost je pro Andreje Babiše klíčová.

Konferenci s názvem „Proč se v Česku rodí málo dětí a co s tím“ uspořádal v půlce května premiér se svou kolegyní Táťánou Malou, šéfkou poslanců jeho hnutí a současně zmocněnkyní vlády pro lidská práva. Důvod není těžké si domyslet. Všichni víme, že minulý rok se narodilo v Česku nejméně dětí od dob Marie Terezie. Příčin zdrženlivosti, s níž dnes mladí lidé zakládají rodiny, je mnoho a i o nich víme: ekonomická nejistota, rozkolísaný trh s bydlením, individualismus nebo třeba environmentální obavy z budoucnosti. Mladí se zkrátka do rodičovství nehrnou a pro chod státu to do budoucna může mít vážné dopady. 

Problém řeší celá Evropa, ale snadná řešení na stole nejsou. Severské země se třeba dlouhodobě snaží budovat dostupnou síť předškolní péče, Maďarsko nalévá do prorodinné politiky až pět procent HDP a francouzský prezident zkouší obesílat spoluobčany prorodinnými vzkazy. Nejen že nic z toho zatím výrazně nepomáhá, politici se v tomto terénu mohou zároveň snadno ocitnout na hraně a přiblížit se spíš světu Margaret Atwood v dystopickém románu Příběh služebnice. V něm totalitní společnost bojuje s neplodností a nízkou porodností tím, že krutým způsobem nutí plodné ženy počít a rodit.

Andrej Babiš zatím nevytváří žádný Gileád. Téma nízké porodnosti si však evidentně bere za své. Nezáleží mu prý „jen“ na praktických dopadech pro společnost. Premiér často opakuje, že děti považuje za smysl života, a je zjevné, že je to pro něj „osobní záležitost“. Složitý problém ale pro často zjevně roztěkaného premiéra zatím nemá jasné kontury. Komu předseda vlády v tomto tématu naslouchá? A co bude mít na jeho budoucí kroky největší vliv?