Mysleli si, že patří navždy do béčka, za rok a půl válel v NHL

„Nepřijel Fico?“ prohodí jedna z žen, když míjí dav lidí tísnící se u hotelu v centru Trenčína. Její společnice stihne jen pokrčit rameny a obě míří bez zastavení dál. Mačkající se desítky lidí pozoruje i dvojice sběratelů autogramů z Čech, kteří se obrnili trpělivostí a stejně jako ostatní čekají – nikoli na slovenského premiéra, ale na někoho z asi třicítky hvězdných hokejistů, kteří dorazili z Evropy i Ameriky na rozlučkový mač slavného trenčínského rodáka Zdena Cháry.  

„Dneska je to asi bez šance, je tady moc lidí,“ strachuje se jeden z mužů. Přijel z Jihlavy a svírá v rukách velké desky s vylepenými fotkami. „Základem je tvrdý podklad, aby se šlo dobře podepsat,“ popisuje svoji výbavu. Jeho kolega dorazil z Mladé Boleslavi pro jistotu už o den dřív a udělal dobře. „Už mám skoro všechny. A koho si cením nejvíc? Raye Bourqua. Čekal jsem na něj do půlnoci před hotelem a mám ho!“ hodnotí úlovek autogramu šestašedesátileté kanadské legendy považované za jednoho z nejlepších obránců historie. 

Ostatní čekající to mají jednodušší – chtějí některou z hvězd aspoň zahlédnout a natočit na mobil, jak chvátají do připravených nablýskaných roverů, aby se v koloně pod ochranou policejních ochranky se zapnutými majáky a houkačkami jely ukázat na pódium do centra, kde rovněž čeká spousta lidí, a hned potom k hale připravit se na zápas.  

Město je plné lidí s dresy s Chárovým číslem 33 a jeden vlaje i z okna trenčínského hradu. Vidí ho každý, kdo zakloní hlavu a podívá se nahoru nad střechy domů. Kdo dres nemá, může si ho koupit v pouličních stáncích. Taky čepici a trika s fotkou Cháry a názvem sobotní akce Zee’s final shift – Zeeho (rozuměj: Zdenovo) poslední střídání.