„Jsem součástí církve a je mi líto, že se tohle uvnitř děje.“ Katolíci se vydali na kající pouť

Na Husově náměstí uprostřed středočeské Hostivice je v pondělí odpoledne nezvykle živo. K místnímu kostelu svatého Jakuba míří zástupy lidí všeho věku, zdraví se spolu a dávají se do řeči, mezi duchovními pobíhají děti a řádové sestry na poslední chvíli hledají místo k zaparkování. Všichni se přijeli zúčastnit kající poutě, kterou svolal pražský arcibiskup Stanislav Přibyl. Má přispět k obnovení důvěry v katolickou církev, kterou pošramotily případy sexuálního zneužívání a mnohdy laxní přístup jejích představitelů k jeho postihování.

Společně se tomu postavit

Do malého kostela v devítitisícovém městečku se všichni přítomní nemohou vejít. S tak velkou účastí nikdo nepočítal, což pak zazní ještě několikrát. Část lidí se do kostela ani dostat nepokouší a čekají v zahradě. Někteří si stoupnou do zádveří a natahují uši, aby slyšeli úvodní promluvy, které kvůli technické závadě nepřenáší ven reproduktor.

V jednu chvíli nejspíš jedna z přítomných žen dostane zprávu od někoho zevnitř a zvolá: „Teď se čte z listu svatého Jana.“ – „Jakuba?“ – „Ne, Jana!“ Není slyšet ani slovo, přítomní se chytí až na konci při sborovém „Bohu díky“. Duchovní písně jsou slyšet zřetelně. „Hospodine, prosím, nade mnou se smiluj, zahlaď všechny moje viny a mé srdce bude čisté,“ zní ven na zahradu.