Český rozhlas musí pomáhat hledat pravdu

Český rozhlas často bereme jako samozřejmost. Málokdy si však uvědomujeme jeho výjimečné postavení v naší společnosti i ve světě. Jeho význam se v dnešním kulturním životě a dějinách vůbec nedá docenit. Proto se znepokojením sleduji, jaké mu dnes hrozí nebezpečí.

Hledání pravdy                               

V České republice máme sklon vnímat své veřejné instituce s určitou skepsí. V případě sdělovacích prostředků je taková skepse nejen zdravá, ale i potřebná pro fungování otevřené mediální kultury, ale nikdy nesmí přerůst v cynismus. Z pohledu cynika pravda neexistuje, ani nemá smysl ji hledat. Vše je jen otázka názoru, konfrontace „alternativních faktů“. Ještě přednedávnem bychom si jen těžko dovedli představit relativizaci skutečnosti – například že Země je kulatá, byť to nedávno sebevědomě tvrdil slovenský nacionalistický politik a současný předseda Rady Slovenské televize a rozhlasu (STVR) Lukáš Machala. Podobné argumenty slyšíme i z dnešního Ruska, například od šéfredaktorky stanice RT Margarity Simonjanové, která prohlásila, že „objektivita neexistuje – jen přibližné pravdy od co nejvíce hlasů“.

Pro novináře pravda existuje. Důkazy najdeme v dějinách 20. století. V roce 1937 v době vzrůstající hrozby ze strany nacistického Německa prohlásil legendární redaktor americké rozhlasové stanice CBC Edward Murrow, že novinář má povinnost „hledat pravdu, kdekoli se dá najít, a šířit pravdu tak daleko, jak se dá“. Jeho slova nebyla jen fráze.