250 let dolování: Migranti z Haliče, židovští podnikatelé a sláva černého zlata
Těžba černého uhlí na českém území skrývá polozapomenuté příběhy našich dějin
Na začátku února vyjel z dolu ČSM ve Stonavě na Karvinsku na povrch poslední vozík s černým uhlím – a definitivně tak skončila éra jeho těžby na českém území. Byla by ale chyba nechat tento příběh zapadnout uhelným prachem. Tuzemských 250 let dolování totiž nabízí fascinující a v mnoha směrech překvapivý příběh: počátky těžby černého uhlí v lecčems připomínají dnešní green deal, průmyslový rozvoj přinesl masovou migraci z východu a českou verzi amerického snu, jemuž dominovali židovští podnikatelé.
Jak kovář Keltička uhlí objevil
Co se úplných začátků týče, víme s jistotou pouze to, že Jan Keltička skutečně žil. Na konci šedesátých letech 18. století si jistý kovář Jan Költiczka (jak se jeho jméno píše na dochované kupní smlouvě) koupil grunt a kovárnu na území města, kterému se tehdy říkalo Polská Ostrava. Za usedlost a dílnu zaplatil 45 tolarů, navíc musel uhradit také devět zlatých a 36 krejcarů za takzvanou robotní činži – tak se v té době říkalo dávce, kterou poddaní platili vrchnosti místo práce na jejich majetku, k níž byli ze zákona povinni.


Keltičkova role v objevu „černého zlata“, jež následně dramaticky proměnilo celý region i život v něm, je ovšem nejasná a existuje v různých verzích: podle jedné na uhlí narazili dva dělníci na Keltičkově usedlosti, když tam kopali pařez, podle další horninu objevil a začal dolovat sám kovář, kterému se hodila jako palivo účinnější než dřevo.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu



















