Ján Markoš: Dokážeme si ještě představit dobrou budoucnost Slovenska?

„Jednou z nejdůležitějších věcí, které se v posledních letech změnily, je představa o budoucnosti. Znepokojuje mě, že pohled obyvatel západních demokracií na budoucnost je v podstatě založen na sekulárních apokalyptických vizích. Klimatická levice se bojí environmentální krize, pravice demografie – ať už primárně moc velké migrace, nebo moc nízké porodnosti. A k tomu se přidává obava z umělé inteligence. Všechny mají něco společného: bojíte se budoucnosti a věříte, že se vše musí vyřešit co nejrychleji, nejlépe dnes. Ale demokracie takhle nemůže fungovat, demokracie je v jistém smyslu uměním odkladu. Moje rada je: berme to s nadhledem, v klidu. (…)“

„Demokracie jsou v jádru experimentální společnosti: neustále se snažíme zjistit, co bude fungovat. A proto bychom se toho neměli bát. Nejdůležitější je, abychom si uměli představit společnost, která je odlišná od té naší. (...) Nezůstávat ve světě, kde jen bráníme to, co známe. Protože bránit status quo není nikdy vzrušující, a navíc to vždy působí, jako byste obhajoval určitou moc – i když to nutně neděláte.“

Krátit některé citáty je hřích. Určitě to platí pro citované věty bulharského politického myslitele Ivana Krasteva, které vyslovil v nedávném rozhovoru pro týdeník Respekt. Na malém prostoru totiž otevřel hned několik témat, všechna důležitá i pro slovenský kontext.

Demokracie a armagedon