Horší než radioaktivita

Ve světě došlo k podobným haváriím nejednou. Jak uvádí TASS, havárie v Černobylské jaderné elektrárně je první havárií tohoto druhu v Sovětském svazu,“ zněl jeden ze dvou odstavců krátké zprávy, jejímž prostřednictvím se o největší katastrofě v dějinách jaderné energetiky, od níž letos uběhlo čtyřicet let, poprvé směli oficiálně dozvědět českoslovenští občané. Vyšla v Rudém právu 29. dubna 1986, tři dny po osudném výbuchu reaktoru, v dolní části strany sedm.

Černobyl si pamatujeme mimo jiné jako příběh lhaní a utajování, jež naučilo poslouchat západní rozhlasové stanice i ty československé občany, kteří to dosud nedělali. Méně se však na něj vzpomíná v souvislosti s utrpením lidí žijících v okolí výbuchu, kteří po havárii museli jen s nejnutnějšími věcmi opustit své domovy. Sovětští úředníci jim řekli, že odcházejí na pouhé tři dny, ve skutečnosti se však domů už nikdy nesměli vrátit.

Celkový počet lidí evakuovaných a vysídlených v letech 1986–2000 přesáhl podle údajů OSN 350 tisíc osob. Někteří se vrátit pokusili, ale zjistili, že jejich domovy byly srovnány se zemí.

V tzv. Černobylském projektu orální historie vypovídali třeba o tom, že v náhradních bytech na sídlištích postrádají ticho svého domova, vůni sena nebo kontakt se sousedy, kteří skončili v úplně jiné části země. Podle některých odborníků umírali během dalších let v průměru více než ti, kteří se přes zákaz úřadů do uzavřené zóny nakonec vrátili a dál v ní žili.