Udělat dva kroky vzad, naštípat dříví, vymlátit vztek do polštáře

Roční dcera byla v noci zase vzhůru, protože jí rostou zuby; tím pádem se ve čtyřčlenné domácnosti pořádně nevyspal nikdo. Starší tříletá dcera si opět nechce nechat vysvětlit, že do sestry nemá šťouchat. Obě děti ječí a všude se válí hračky. Možnost si od všeho na chvíli odpočinout komplikuje pandemie. Další hádka s manželkou kvůli banalitě je na spadnutí. Muž zakopne o koloběžku, zatmí se mu před očima a rozmlátí ji o skříň. „Bylo to období několika let, kdy doma nebyl nikdy klid a já se neustále cítil těsně před výbuchem. Pak do mě stačilo jen brnknout,“ popisuje čtyřiačtyřicetiletý David z Brna s odstupem zhruba pěti let problémy se zvládáním vzteku.

Nejspíš každý v životě zažil moment, kdy v rozčilení zareagoval přehnaně. Hněv je přirozenou lidskou emocí. Když ho však nezvládneme, může vyústit v násilí – vůči cizím lidem na ulici, ale i našim nejbližším. Násilí přitom nemusí mít jen fyzickou formu facek nebo výprasku, patří sem i křik, nadávky, ponižování, výhrůžky či omezování druhých. Kdo neumí svůj vztek ovládnout a dlouhodobě ubližuje svým blízkým, riskuje, že o ně přijde. Dobrou zprávou je, že lidé, kteří tuto hranici překročili nebo se bojí, že by to brzy mohlo nastat, se už mají kam obrátit pro odbornou pomoc.

Pro Davida nastal zlomový moment, když při jednom ze záchvatů vzteku starší dceru popadl a švihl s ní na postel. Naštěstí si neublížila, ale došlo mu, že tohle bylo moc. „Říkal jsem si, že už je to fakt nebezpečné a že s tím musím něco udělat,“ popisuje, proč se rozhodl vyhledat pomoc u brněnské organizace SPONDEA a začít chodit na skupinovou terapii s dalšími muži, kteří měli se zvládáním vzteku potíže. Letos otevřela už šesté kolo těchto mužských skupin.