Read my lips, no new taxes!

Politika není tak složitá, jak ji mnohdy představuje politologie, a je často dokonce dost jednoduchá a neúprosná. Tak například vlády končí či prohrávají volby, dojde-li k výrazné devalvaci měny. V takovém případě jde kabinet od válu a voliči jsou chladní a rutinní jako zdravotní sestra v čekárně: Další, prosím!

A podobné je to v případě, když vlády zvyšují daně, přestože říkaly, že to neudělají, protože by to škrtilo svobodné podnikání, dynamiku růstu a protože něco tak zlého by prý přece dělali jen socialisté a bůhvíco ještě. Věhlasným příkladem je prezidentské klání mezi Georgem Bushem st. a Billem Clintonem z roku 1992. V roce 1988 vyhrál Bush s heslem na všech plakátech „Read my lips, no new taxes!“. Jsa u moci, daně pak obratem zvýšil. Jenže, ouha, voliči si to pamatovali a obratem mu řekli „nashledanou“.

Podobně jednoduše dopadne tato česká vláda. Zvýšení daní neměly strany v programu ani vláda v programovém prohlášení. Přitom se nic zásadního za poslední dva roky nezměnilo. Drastický propad finanční krize se odehrál v letech 2008 a 2009, že Evropa moc neporoste, je zřejmé už dlouho apod. Kdyby se vláda alespoň namáhala vysvětlit změnu postoje nebo se omluvila! Že by zodpovědná, mučednická vláda sebevrahů, která chce prohrát volby? To snad ani nebylo nutné, protože všichni víme, že sociální demokracie by také zvýšila daně, kde to jen půjde. Ta se s tím úmyslem alespoň netají.

…

Na přisprostlé útoky většinou nereaguji, leč učiním výjimku. Petr Hampl tvrdí, že Pavel Kohout ukončil diskusi o tzv. fiskálním kompaktu (smlouva o rozpočtové odpovědnosti), protože ten prý bude fungovat jako automat na zvyšování daní. Autor vyzývá eurofederalisty (ti prý nejsou slušní a rozumně myslící partneři do debaty) k povinnému vyjádření.

Sám Pavel Kohout sice o ukončení diskuse vůbec nic netvrdí (jen napsal provokativní text), ale náš protiargument k jeho textu je docela banálně jednoduchý. Brusel ani Evropská komise NIJAK nenařizují, jak se dostat k cyklicky vyrovnaným rozpočtům. Někdo může zvýšit daně, někdo snížit výdaje. To je každého věc, jak na to půjde.

VŠECHNY mandatorní výdaje jsou mandatorní (předepsané, povinné) jen do doby, než se jiným zákonem změní. Na to přece lidé chodí k volbám a volí si poslance.