Pád, vzestup – a zase pád Johna Galliana

Chvíli to vypadalo, že se letos v létě urodil jeden pozoruhodný příběh o napraveném hříšníkovi. Metropolitní muzeum v New Yorku oznámilo, že příští výstava v oddělení věnovaném módě se zaměří na dílo významného britského návrháře Johna Galliana. Tvůrce ceněný pro své nadání, ovšem na roky odsunutý do pozadí (po sérii incidentů v pařížské kavárně, kde napadl v opilosti několik hostů a ventiloval svou lásku k Adolfu Hitlerovi), si měl rehabilitaci zasloužit pokorou, abstinencí a studiem dějin. Jenže z výstavy během měsíce sešlo. Příběh o tom, zda je dnes vůbec možné přežít skandál tohoto typu a vrátit se na výsluní, vyvrcholil ve velmi podivném finále. Přehlídka na jeho počest sice nebude, ale v oboru dále pracuje. 

Exces, nebo norma?

Pád Johna Galliana nastal před patnácti lety. Rodák z Gibraltaru padal z opravdových výšin, na které vystoupal po mnohaleté dřině. Tím vrcholem tehdy byla pozice kreativního ředitele francouzského módního domu Dior a image návrháře všeobecně považovaného za tvořivého génia. Mezi říjnem 2010 a únorem 2011 byl ovšem zachycen u tří incidentů, přičemž z jednoho z nich vznikl i videozáznam.

Všechny se odehrály v pařížském baru La Perle, kde Galliano pod vlivem alkoholu a drog napadl slovně několik lidí. Ve všech případech byly jeho výpady nejen hrubé („Jste šeredná,“ řekl jedné ženě), ale také antisemitské a během jednoho z incidentů zaměřené také na muže asijského původu. „Miluju Hitlera,“ říká na zmíněném videozáznamu zjevně intoxikovaný Galliano. „Lidi jako vy by byli mrtví. Vaše matky, vaši předci – všichni by byli zplynováni.“