Myslet na vlastní lidi a neplatit cyklostezky v Peru. Co mi řekli voliči AfD v Sasku-Anhaltsku

Navštívil jsem v Sasku-Anhaltsku šest předvolebních mítinků Ulricha Siegmunda, nové hvězdy Alternativy pro Německo (AfD), která v této spolkové zemi v neděli drtivě vyhrála volby – a její vítězství je označováno za přelom, kdy se ideje strany definitivně dostávají do mainstreamu. AfD se daří aktivovat nevoliče a zároveň přetahovat příznivce zavedených stran, které je prý zklamaly a porušují sliby. Zajímali mě tak hlavně ti, kdo k AfD přešli ze středu společnosti – a neodradilo je ani to, že zpravodajská služba považuje sasko-anhaltskou AfD už roky kvůli jejímu propojení s vypjatě nacionalistickými kruhy za „zaručeně extremistickou“ organizaci.

Dorazil jsem na „dialog s občany“ v Rosslau, „rodinnou slavnost“ v Querfurtu, setkání s voliči na okraji i v centru Desavy a mítinky ve dvou maloměstech v okolním kraji. Oslovoval jsem cíleně její příznivce, kteří na první pohled nepůsobí jako skalní voliči. Tedy nikoli muže s extremistickým tetováním a tričky s nápisy jako „Hurra Germanica“, „Poslední generace pro remigraci“ nebo v narážce na barvy národní vlajky „Černá, rudá, zlatá – tolik pestrosti stačí“. 

Malé pochyby

Třeba Timo, kterého potkávám na náměstí ve dvoutisícovém Oranienbaumu. „AfD budu volit teprve podruhé,“ říká. „Vadí mi, že se stále více rozhodnutí dělá bez pořádné diskuse, nad hlavami občanů.“ Zmiňuje 11 let staré přijetí uprchlíků Angelou Merkel, koronavirová opatření nebo vojenskou pomoc Ukrajině. „Možná ta rozhodnutí byla správná, ale nedebatovalo se o nich. A kdo vznesl pochyby, ten hned dostal nějaké nálepky a platil za extremistu. To se mi prostě nelíbí.“