Bible není kuchařka. Homosexualitu vůbec neřeší, hlavní témata jsou jiná

Když David Čechovský vchází do známého pražského gay baru Q Café, obsluha jej hned zdraví, a dokonce tuší, co si objedná. Ten výjev by nebyl ničím zvláštní, kdyby návštěvník neměl pod krkem bílý kněžský kolárek.

Přes den pracuje jako manažer v soukromém psychiatrickém zařízení, ale po večerech a hlavně o nedělích působí jako farář Starokatolické církve. Protože se otevřeně hlásí ke své gay identitě, vyhledávají jej z drtivé většiny věřící z LGTBTQ+ komunity. „Vnímají, že u mě mají dveře otevřené,“ říká Čechovský (42). Někteří mu ale kvůli tomu vyčítají, že v tom případě není „farářem pro všechny“, jak zní název jeho instagramového účtu; že se orientací na queer lidi vyhraňuje. „Já jim ale přece nemůžu říct, že už jich je moc, že se musím věnovat i pastoraci jiných lidí. Pokud mám být jen duhový farář, tak to tak prostě bude, protože je to zjevně potřeba,“ míní.  

Věřících s jinou než většinovou orientací podle něj bylo v církvi vždy dost, ale většina z nich časem docházela k závěru, že si musí vybrat mezi vírou a partnerským životem. Na základě učení římských katolíků, kteří se většinou odkazují na biblický příběh o „zvráceností zkažených“ městech Sodoma a Gomora, v tom logicky vidí rozpor. „To je přece děsné. Moje mise spočívá v tom, aby lidé pochopili, že to tak být nemusí. Že je možné žít obojí zároveň,“ říká Čechovský. Většinou prý ustupuje spíše duchovno, protože když se lidé zamilují, je to pro ně silnější. Jsou ale i takoví, kteří naopak potlačí svou identitu. „Chodí ke mně spousta lidí, kteří se znovu zamýšlejí nad otázkou víry a mají touhu se k ní vrátit. Nejčastěji se mě ptají, jestli kvůli své orientaci nezrazují Boha a církev. Jsou z toho sklíčení, což je smutné,“ říká duchovní.  

Celibát jako řešení