Fotbaloví trenéři jsou hrdinové jako my
Při mistrovství světa ve fotbale se naše fascinace upírá k trenérům. Proč vlastně? Přinášíme portrét fascinující profese
Kdy se trenéři stali nejzajímavějšími postavami ve fotbale? Odkdy nás více zajímá muž na lavičce než dění na hřišti? Každý, kdo má tento sport rád, na to má jinou odpověď, do které se promítne jeho věk i oblíbený klub.
Pro některé začala tato fascinace s Ernstem Happelem, mrzoutem z Vídně, který v osmdesátých letech vybudoval z klubu Hamburger SV špičkový tým. Pro jiné s Pepem Guardiolou, katalánským geniálním taktikem, jehož FC Barcelona soupeřům téměř nedovolila dostat se k míči.
Pro další byl osudovou figurou Ottmar Hitzfeld, který se v devadesátých letech objevil takřka zničehonic v Borussii Dortmund. Nemohl se chlubit žádným z obvyklých životopisů ani za sebou neměl sto zápasů v Bundeslize jako hráč. Nenosil teplákovou soupravu, nemával rukama jako nevrlý plavčík. V béžovém trenčkotu stál u lavičky a vypadal spíš jako kriminalista, který vidí to, co ostatní nevidí.
Bylo zcela zjevné, že právě on přinesl na stadion úspěch, přestože sám vůbec nehrál. A s Hitzfeldem se tento úspěch později přesunul dál – z Borussie Dortmund do Bayernu Mnichov.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
