1913: Zítra bude válka

V noci na 2. srpna 1914 duněly pařížské bulváry dusotem bot mužů v uniformách, dupotem koňských kopyt a rykem železných kol děl na dlažbě. Armáda defilovala ponořena do tísnivého ticha, bez obvyklé pochodové hudby, bez fanfár. Vojáci měli na tvářích zachmuřený výraz a Pařížané výjev vyděšeně sledovali z oken. Přestože noviny v tu dobu vycházely v milionových nákladech a možnost mobilizace v posledních dnech zmiňovaly, většinu obyvatel francouzského hlavního města vyhlášení války zcela zaskočilo. Ještě větší šok způsobila zpráva o nečekaném začátku války na venkově.

Překvapení nebyli jenom Francouzi. Britský novinář Stephen Graham, který se v tu chvíli ocitl mezi ruskými kozáky v sibiřském Altaji, nerozuměl vývoji událostí stejně jako oni sami. Vousatí muži četli mobilizační telegram, který je povolával do války, vůbec ale netušili, proti komu mají vlastně bojovat. „To bude proti Číně, Rusko zašlo příliš daleko ve svém tlaku na Mongolsko,“ popisuje ve své reportáži pro The Times.

Pak se prý začalo šeptat, že nepřítelem by mohla být Británie a v tomto přesvědčení mobilizovaní kozáci setrvali několik dalších dnů. Teprve poté vyšla pravda najevo, Rusko se chystalo do války proti Německu. „Nikdo z nás tomu nemohl uvěřit,“ poznamenal si Brit, zjevně šťastný, že se nestane ze dne na den válečným zajatcem.

Ohromení Evropanů na počátku první světové války patří k jednomu z největších paradoxů moderních dějin. Před 100 lety touto dobou si ještě západní civilizace (a její evropské centrum především) myslela, že vystoupala na samý vrchol rozkvětu a pokroku. Ještě nikdy nebylo lidstvo tak bohaté, svět tak propojený, život tak pohodlný, technika tak oslňující. „Díky, Bože, tyto časy jsou nejlepší, jaké kdy svět zažil,“ napsal v květnu 1913 jistý obyvatel kanadského Winnipegu do místních novin.