Politika jako čistý obchod

„Budu volit sociální demokracii,“ řekl mi ve Zlíně jistý třicátník. „Kradou všechny strany, ale ČSSD mi aspoň něco z toho proplatí, proč bych toho sakra nevyužil a taky si něco nevzal,“ dodal. Měl na mysli zrušení poplatků u lékaře, nižší daně pro chudé, třináctý důchod pro své rodiče, šrotovné a několik dalších finančních výhod, o nichž se domnívá, že mu je sociální demokraté nabízejí.

Zdaleka není jediný, kdo tak uvažuje. Je to v podstatě princip voleb. Ti chudší, či méně přemýšliví, budou volit sociální demokracii, protože jsou přesvědčeni, že za to něco dostanou. Ti bohatší si vyberou pravicovější stranu, protože také očekávají určité výhody, jako třeba nižší daně nebo zvýhodnění střední třídy.

Samozřejmě, je to složitější: při rozhodování hrají roli i jiné faktory než „finanční výhody“, třeba nasměrování zahraniční politiky, ideje nebo tváře představitelů stran. Onen muž z krajské metropole ale naznačuje, že politika se dnes v Česku stává jakýmsi obchodním vztahem, nejen mezi stranami, ale i mezi voliči. Už nejde o nějaké programy, vize, debaty. Jde o okamžité přímé platby do vlastní kapsy.

Mohou za to politické strany. Vypadá to, že po bankovním socialismu devadesátých let, tunelování bank i firem a korupci ve veřejných zakázkách, rozjetých během opoziční smlouvy, dotáhli politici korupci a klientelismus do jejich vrcholné fáze. Existuje tu jakýsi kartel mezi největšími firmami v zemi v čele s ČEZ, J&T nebo Czech Coal (a mnohými dalšími) a politickými stranami, které – aspoň podle řady zasvěcených kuloárních informací – tyto firmy potřebují na plnění svých pokladen.

A naopak firmy potřebují politiky, aby jim zákony a schválenými projekty umetávali cestu k ještě větším a dlouhodobějším ziskům. Což jsou třeba emisní povolenky, energetická koncepce jdoucí na ruku zmíněným třem (a jiným) firmám. Politici také kryjí svými těly zákon o hazardu, což je pro provozovatele zlatý důl, či se nejsou schopni rozhoupat ke změnám norem, které by zprůhlednily zadávání veřejných zakázek.

Chudák volič to všechno tuší a propadá zoufalství při pohledu na výběr stran, které mu mohou vládnout. Do značné míry rezignuje, má pocit, že nedokáže nic změnit a z voleb se stává zmíněný obchod. Prostě jsme se dostali do fáze, když většina politiků, manažerů a voličů fungují už jen na prosté bázi něco za něco, hlavně, ať je to výhodné pro nás. Debata, ideje, vize, programy mizí, stávají se potištěnými papíry vhodnými jen k recyklaci. Což je škoda. Svět je vážně skvělé místo k pobytu a my v Česku neumíme najít cestu z primitivního má dáti-dal. Naopak, zabředáváme do něj stále hlouběji.