Unikátní výzkum: uštvat divoké zvíře lze i pouhou chůzí

Ta scéna v sobě měla cosi archetypálního: rozpálená pouštní krajina a v ní čtyři muži, kteří pěšky, hodinu za hodinou, pronásledují antilopu. Snaží se ji ulovit způsobem, který lidé a nejspíš i jejich předchůdci používali po miliony let: pronásledovat ji tak dlouho, až jí dojdou síly a nebude moci pokračovat v útěku. „Byla to vyprahlá krajina na konci období sucha, pokrytá pískem a řídce porostlá trsy suché trávy, sem tam strom s pár zelenými lístečky,“ popisuje oblast v Namibské poušti v africké Namibii antropolog z Přírodovědecké fakulty UK Martin Hora, který lovecký projekt vedl.

Cílem bylo prozkoumat možnosti vytrvalostního lovu – techniky, kdy lovci zvíře uštvou. Že je něco takového možné, se ví už dávno; například podobný výzkum uskutečněný před pětadvaceti lety v poušti Kalahari ukázal, že pokud lovci pronásledují antilopu řadu hodin a desítky kilometrů, přehřáté a dehydrované zvíře už nemá sílu dál prchat. Známá však nebyla řada podrobností, například o výdeji energie lovců.

Vytrvalostní lov přitom nejspíš sehrál zásadní úlohu v evoluci člověka. Prvním běžcem byl Homo erectus, předek současného člověka, který se objevil v Africe asi před dvěma miliony let a stavbou těla se již začal podobat moderním lidem. Je velmi pravděpodobné, že si opatřoval potravu i tím, že díky schopnosti běhat zvěř uštval.

Detaily však zmizely; musel s sebou během loveckých výprav nosit vodu a v jakém množství? A jak dlouho v horkém africkém podnebí dokázal zvíře pronásledovat? „Abychom to zjistili, využívali jsme v laboratoři matematické modelování a simulovali jsme výměnu tepla mezi lidským tělem a okolním prostředím,“ vysvětluje Hora. „Vyšlo nám, že by Homo erectus měl vydržet lovit tímto způsobem až pět hodin.“