Album týdne: Ani rytíř, ani klaun Dušan Vlk je mistrem hudebních miniatur

Málokdo si fakt, že nikam nepatří, užívá tak jako Dušan Vlk. „Ani tam, nezapadol ani tam. Nezapadne asi nikde, ani rytier, ani klaun. Ani póza, ani život v nekonečnom sebaklame,“ rapuje v pomalém, rockově valivém tracku Wintertime solitude. Z celé nové slovenské punk rapové vlny je to právě Dušan Vlk, kdo se nejvíce vzpouzí jednoduchému zařazení. Na rappery trochu moc pankáč, na pankáče zase moc suverénní rapper. Snadno v textech propadá malomyslnosti, smutku i beznaději, ale také dokáže být konfrontační a užít si rapovou přehlíživost a nafoukanost. Vše, čím Dušan Vlk umí být, nyní zachycuje jeho krátké album East Side Solitude vol. II.

Onou East Side je pro Vlka východní Slovensko, kde žije, tvoří a z pozice outsidera nahlíží dění. Velkohubost úvodní tvrdé skladby Carhartt prince střídá Čertov mlýnček plný pochybností o smyslu tvorby: „Nechce sa mi vstáť, a že to sa občas stáva. Možno majú tam vonku príliš veľké očakávania.“ Tepající postpunkový Varovný prst, který je spoluprací s Berlin Manson, si ironicky utahuje ze sílících konzervativních a bigotních tendencí: „Panbožko ma nemá rád, volám to toxický vzťah. Moji queer homies to majú potlačiť a všetci v objati sa poslušne bát.“

Každá skladba na East Side Solitude vol. II. je mistrovsky zvládnutá miniatura, která přináší jinou hudební složku, jinou atmosféru, jinou emoci i jinou flow. Někdy ho zajímá, co se děje ve světě kolem něho, někdy zase to, co se děje v jeho nitru a jak oboje může být po svém naprosto paralyzující. Na obalu desky je Dušan Vlk už poněkolikáté za sebou vyfocený jako rytíř s mečem v krajině. A i když by mohl působit jako bojovník, daleko víc to působí jako vyobrazení někoho, kdo vůbec nezapadá tam, kde je. Tato hýčkaná nepatřičnost mu ale paradoxně umožňuje být všude a vyzkoušet si všechno.