Německý kancléř, nebo barbar Fico? Babiš pro nás vybral to druhé

Existuje několik důvodů, proč Andrej Babiš potřebuje v této době udržet dobré vztahy s německým kancléřem. Zmiňme dva aktuální: bez podpory Německa neprosadí odklad nebo změnu emisních povolenek pro domácnosti, na nichž mu, jak tvrdí, velmi záleží. A bez pomoci Německa může zapomenout i na štědřejší podobu nového rozpočtu EU, o niž také usiluje. Jaký smysl potom ale dává pozvat si v téže době do Česka slovenského premiéra Roberta Fica a posílat spolu s ním do Německa kancléři urážlivé vzkazy? Ta otázka je důležitější, než se zdá. Odpověď je totiž klíčem k tomu, co můžeme od Babiše v přicházející kritické době čekat.

Smer východ

Ficova návštěva připomínala minulý týden invazi barbarů. Politik, u něhož mix buranství, drzosti a sprostoty k občanům a zároveň podlézavosti Rusku hledá těžko konkurenci, zneužil návštěvy Česka, aby odtud v rámci svého standardu urážel německého kancléře a vzkazoval mu, že se z jeho výzvy „nepokakáme“. Připomeňme, o jakou výzvu nebo spíš bušení na poplach šlo. Merz vyjádřil přesvědčení, že snaha nenechat padnout Ukrajinu je klíčovým bezpečnostním zájmem Německa a celé EU. Proto je nutné, aby se na zárukách kriticky důležité provozní půjčky podílely všechny členské státy.

Česko účast spolu se Slovenskem a Maďarskem odmítá. Andrej Babiš měl však možnost se proti Ficovým vulgaritám ohradit, odmítnout je a do Berlína vzkázat, že tohle není navzdory názorovým rozdílům český styl. Tuhle šanci ale Babiš propásl a naopak Ficovi přitakal. Stali jsme se tak svědky situace, kdy český premiér dostal možnost vybrat si mezi korektními vztahy s představitelem logicky vystupujícího klíčového evropského státu a dost nechutným politickým rebelstvím po boku už značně osamělého slovenského premiéra, a vybral si to druhé.