Revoluce a zápas o důstojnost

V nevlídnu prosincového deště jedeme do země, které byla brána opakovaně od roku 1938 důstojnost, do země, která tu důstojnost, díky svým lidem, náhle získala během jednoho listopadového týdne nazpět. Jsme v šoku.“ Tak v prosinci 1989 popisoval v Informačním servisu (který se později přejmenoval na Respekt) spisovatel Jan Beneš svůj návrat z emigrace do Československa. Nyní si ten magický čas navrácení svéprávnosti připomínáme, a to za ojedinělých okolností.

Spisovatel Beneš použil výstižné slovo – důstojnost. O tu každá společnost zápasí vlastně neustále, protože si ji musí zasloužit. Patřil ke generaci, která zažívala na vlastní kůži ono opakované ztrácení důstojnosti – za totalitního režimu byl dvakrát vězněn, nemohl svobodně tvořit a následně v roce 1969 emigroval do USA. Země ležící uprostřed Evropy je víceméně vždy jednou z prvních obětí dějinných zvratů. Musí proto být napřed a promýšlet všechna možná rizika pečlivěji než kdokoli jiný. A to jsme přestali dělat.

V posledních týdnech se na nás valí jedna událost za druhou, jsme zahlceni tolika arogantními a nesmyslnými výroky, že se může snadno stát, že mineme to podstatné. Vede se zápas o nezávislost veřejnoprávních médií, ochranu přírody, udržení svobodné kultury… To vše je podstatné. Dlouhodobě máme však problém věnovat stejnou pozornost zahraniční politice a našemu zakotvení v silné západní Evropě. 

Tomio Okamura se pochlubil, že SPD zařídila, že česká armáda se neúčastní vojenského cvičení v Polsku, kde se má připravovat na případnou ochranu Ukrajiny po uzavření míru. Česká vláda se ve stejné době rozhodla, že naše země už nebude finančně pomáhat Ukrajině. Jestli je v zájmu státu jedna jediná věc, tak udržení nezávislého Kyjeva. Bude to znamenat, že krvavé sny Vladimira Putina se nenaplnily.