My sloni ze stanice Zoo

S politickými alegoriemi je to v literatuře těžké. Často sice stojí na chytlavém a překvapivém nápadu, jen málokdy jsou však překvapivé i poté, co daný koncept prokoukneme. Novela Dar od belgické, nizozemsky píšící autorky Gaey Schoeters, kterou nedávno vydalo nakladatelství Vyšehrad, tak může vzbuzovat nedůvěru, protože stojí právě na jednom takovém bombastickém nápadu. Na začátku svižně vyprávěné satirické knihy se v Berlíně objeví sloni. Konkrétně 20 tisíc chobotnatců, které německému kancléři zašle prezident Botswany poté, co Německo přijme zákon omezující dovoz loveckých trofejí.

Botswanský prezident vysvětluje, jak je soužití s megafaunou složité, a následně kancléři sdělí, ať si jej teď vyzkouší sám. Politické podloží je tedy zřejmé. Podobně jako ve své nejslavnější knize Trofee (Trofej), která byla nominovaná na Cenu Evropské unie za literaturu a přeložená do více než 20 jazyků, si autorka bere na paškál kolonialistické uvažování, jež přetrvává v hlavách vrcholných evropských politiků i desítky let poté, co africké země nabyly nezávislost. Prosazují vlastní představy o ochraně tamní přírody, aniž by zohledňovali zkušenosti a potřeby místních obyvatel. A když pak dojde na přerozdělování slonů z Berlína do ostatních spolkových zemí, nabízí se i paralela s uprchlickou krizí z poloviny předešlé dekády.

Tyto přímočaré analogie ale naštěstí Dar překračuje. V krátkých kapitolách a na časové ploše zhruba roku a čtvrt sledujeme, jak se kancléř Hans Christian Winkler pokouší zažehnat krizi a jak při tom zápolí s bezuzdným populistou Holgerem Fuchsem, díky němuž je příběh lehce přenosný – snad v každé zemi najdeme podobného „komerčního“ xenofoba. Fuchs začne stavět blahobyt slonů do protikladu k blahobytu občanů a postupně mu rostou volební preference. Na kancléři je, aby zareagoval a odvrátil drtivou volební porážku. Způsob, jakým to udělá, nemilosrdně demaskuje současnou politickou realitu, která volá po rychlých a efektních řešeních.

Aby mohlo lidstvo čelit souběhu několika krizí, které se na ně řítí, potřebuje vize. Ty však narážejí na neustálé zápolení s lidmi, kteří jsou schopní naslibovat v podstatě cokoli, jen aby se dostali k moci. A i když neuspějí, problém se pouze odsune o jeden volební cyklus, protože složité systémové řešení není zdaleka tak atraktivní jako jejich jednoduchá hesla. A společenský tlak mezitím stoupá podobně jako teplota vody v oceánech. Právě rozpor mezi naléhavostí problémů a krátkozrakostí, s níž jsou řešeny, vystupuje z příběhu o botswanských slonech v Berlíně nejnaléhavěji. Díky tomu je Dar možné číst nejen jako alegorii jedné krize, ale coby sugestivní obrázek současného politického dění per se.