Když začíná učitelka

V pátek – řečeno muzikantským výrazem – „lodíme“ instituce. Dcera spí do devíti, mě bolí břicho, muž je na služební cestě, a než abych dcerku už pátý den ráno vláčela spolu s kašlajícím klukem, zůstáváme doma. Což ale v praxi znamená, že zatímco dcera spí, já už v 6.30 hraju v posteli s klukem jeho novou deskovou hru. Vyhrál s osmnácti dráčky. Po snídani sedíme hodinu a půl nad úkoly do první třídy, ze kterých mě začne kromě břicha bolet i hlava.

Je paradox, že začínám učit na ZŠ ve stejném měsíci, jako se začal učit syn v první třídě. Jsme na dvou různých školách, takže získávám přístup do dvou nových školních aplikací na známky a úkoly s názvem Bakaláři. Naštěstí mám aplikaci jen jednu, tu pracovní (druhou, synovu, jsem přesunula na manžela). Dívám se na synovy učebnice, ve kterých se neustále něco vybarvuje, píše a kreslí, a lehce závidím, že paní učitelka jede podle učebnic, zatímco já naplňuju 45 minut hudební výchovy znuděným puberťákům na vlastní pěst. Na trhu pro druhý stupeň jsou jen ty učebnice, co byly retro už v devadesátých letech, kdy jsem se podle nich učila já. Pokud to čte někdo z ministerstva školství, žádám o urychlenou nápravu.

Světlé momenty týdne byly rozzářené oči žáka Tadeáše, který poprvé v životě hrábl do strun mé akustické kytary. Radost mi udělaly zpívající holky z osmičky, co si pamatují text Krylova Anděla, a na kytaru zahraný Black Bird bilingvního žáka, aspiranta na mého oblíbence, protože jako jeden z mála zná Rolling Stones a Beatles. Martinovi jsem byla vděčná za pomoc se zapojením interaktivní tabule. Zatímco on je na škole už osm let, já osm dní, proto mi ještě trpělivě po skončení odpoledky vypíná počítač a připomíná zavřít ve třídě okna.

Velká otázka na všechny pedagožky: Jak se dá učit s menstruací? Energii mám na bodě nula a zmatenost na bodě tisíc. Před odpoledkou si připravuju obě kytary už do učebny, abych je nemusela tahat – jedna z nich je moje soukromá, na ZŠ totiž bohužel nemáme hudebnu, a co se týče hudebních nástrojů, je tu jen pár smutných Orffových nástrojů, jedna kytara, nekompletní boomwhackery a stoleté klávesy Casio na tužkové baterie. Jdu si vyzvednout své žáky před školu, a hned poté zjišťuju, že jsem si ty kytary připravila, jak jinak, do špatné třídy. Navíc jsem si nevzala ze sborovny desky s červeným kázeňským sešitem, takže nemám kam zapsat sedm zapomenutých sešitů a jedno porušení zákazu mobilu.