Česká politika mezi ukřižováním a blitzkriegem

Rychlé protlačení návrhu na zrušení poplatků za veřejnoprávní média bude ještě dlouho hýbat českou společností i politickou scénou. To bylo jasné hned minulou sobotu nad ránem, tedy konkrétně ve 4.36, kdy poslanci posunuli návrh zákona do druhého čtení. A ani o pět dní později na mediálním výboru, zdá se, emoce zdaleka nevychladly. 

Bývalý ministr kultury a poslanec Martin Baxa (ODS) na jednání označuje první čtení zákona za „noční blitzkrieg“, opoziční kolegové na souhlas přikyvují. Baxova slova se zájmem poslouchá i jeho nástupce Oto Klempíř (Motoristé sobě), načež na ně reaguje: „Vy jste intelektuál. A i když s vámi nesouhlasím, je radost to poslouchat. Vy tomu říkáte blitzkrieg, my tomu říkáme Velký pátek,“ dodává ministr svou pověstnou trochu šeptavou dikcí. Velikonoční přirovnání „oceňuje“ i jeho politický oponent poslanec Matěj Hlavatý (STAN): „Oto, to se ti fakt povedlo,“ poznamenává na výboru. A na svoje sociální sítě k tomu dopisuje: „Tentokrát se (Klempíř) trefil. Skutečně šlo o ukřižování parlamentní demokracie i veřejnoprávních médií.“

Pro hlubší pochopení toho, proč se zákonodárci předhánějí v tom, kdo vytáhne z dějin lidstva přirovnání k děsivější události, se vraťme do noci z pátku na sobotu. Po mnoha hodinách zasedání pléna Poslanecké sněmovny panuje rozvířená atmosféra v hlavním jednacím sále, v předsálí, ale i na nedalekém rozduněném Malostranském náměstí, kam přišli lidé spontánně proti návrhu na změnu financování televize a rozhlasu demonstrovat. 

Někteří koaliční poslanci se v kuloárech procházejí s pyšným výrazem – přestože o zařazení poplatků nevěděli, jsou rádi, že se zákon konečně řeší. Jiní jejich kolegové jsou spíš vzteklí, poplatky pro ně nejsou tak důležitým tématem a nečekané noční jednání jim překazilo plány. U opozičníků je emoce jiná, je to hlavně naštvání – na to, že vládní většina jde za hranu jednacího řádu, že jim lhala u plánování pátečního programu. Vadí jim také, že policie zasáhla proti demonstrantům na galerii pro veřejnost, i fakt, že Tomio Okamura (SPD) nepouští nikoho na svůj trůn – tedy křeslo předsedajícího.