Špinavé prádlo na plotě

Čtyřiadvacetiletá Billie Fleming se v roce 1938 rozhodla, že celý rok v rodné Británii stráví na sedle kola. Oslovila firmu Rudge-Whitworth, která tehdy vyráběla bicykly a motorky, ta jí obratem darovala stroj i peníze na cestu a skončilo to impozantním výkonem: na kole se třemi převody našlapala přes 47 tisíc kilometrů, což byl ženský světový rekord. Až před deseti lety ho překonala Švédka Kajsa Tylen, která ujela přes 52 tisíc kilometrů. Nakladatelská redaktorka z Bristolu Hannah Ross cyklistiku miluje a v knize Revoluce. Jak ženy na dvou kolech měnily svět takových příběhů přináší spoustu.

Bere to od sklonku 19. století, kdy bylo na trh uvedeno dámské kolo Psycho Ladies Safety. Bylo to symbolické pojmenování. Ženská cyklistika se tehdy brala jako cosi vyšinutého a rám s šikmou trubkou měl „psycho dámám“ usnadnit nastupování v dlouhých sukních, které se ještě řadu dekád považovaly za neodmyslitelnou součást ženského oblečení. Ross se vrací k odvážným postavám, které se tomu vzepřely. Nejprve prosadily „racionální oblečení“ čili nabírané kalhoty, které však třeba ve Francii mohly oficiálně nosit jen s policejním povolením. A pak spoustu dalších věcí, jež dnes už považujeme za samozřejmost.

Kupříkladu možnost jezdit na kole i pro ženy jiné než bílé barvy pleti. Mimochodem v USA „pravidlo barvy“ v takové League of American Bicylists formálně platilo až do roku 1999. Ross nás přivádí rovněž do Afghánistánu, Saúdské Arábie či Íránu, kde ajatolláh Chameneí proti ženám jezdícím na kole vydal v roce 2016 fatvu. „Kdybych žila ve Francii v devadesátých letech 19. století a chtěla se stát členkou francouzské obdoby cyklistického turistického klubu, potřebovala bych svolení manžela,“ píše autorka s tím, o co by v případě nesouhlasu přišla. Kromě zlepšení kondice a důvěrného poznávání krajiny o možnost vykašlat se chvíli na sledování sociálních sítí, kterému by se nejspíš ve veřejné dopravě neubránila.

Muži se na mnoha místech knihy neubrání studu za to, jak dlouho se dívali na ženy-cyklistky přezíravě. Na olympiádu je vpustili až v roce 1984, startovat na Tour de France jim neumožnili dodnes, odmítají uspořádat i její ženskou obdobu. Hannah Ross v roce 2019 absolvovala část protestní jízdy, kterou frustrované cyklistky podnikaly každý den v předvečer mužského závodu. Absolvovaly během tří týdnů 3,5 tisíce kilometrů trati s převýšením 52 tisíc metrů. Organizátoři následně oznámili, že uspořádají aspoň osmietapovou ženskou verzi závodu. Pojede se i letos v srpnu, tak ji sledujte.