QILAAPPALI

Shrnutí: Qilaappali se narodil ve východním Grónsku v maličkaté osadě, kde stály jen tři domy. Když mu byly čtyři roky, přišel o otce. Qilaappali otce velmi postrádal a ostatním klukům záviděl, že ho mají, neboť právě otcové mají vychovávat syny, aby se z nich stali dobří kajakáři a lovci. Proto začal tajně trénovat jízdu a obraty sám. V den, kdy byl konfirmován, dostal od svých strýců a tet kajak s veškerou výstrojí a kajakářským oblečením. A k jejich velkému překvapení uměl už jezdit a zvládal i grónský obrat. Stal se z něj tak vynikající kajakář, že se mohl sám pustit do vichřice piteraq a zachránit před smrtí druhé.

Záchranná akce během vichřice piteraq

„Když jsem byl ještě mladý a dosud jsem žil v rodné osadě Umiittivartik, zastihla Petruse, jediného syna naší tety Marthy, při lovu na ledě vichřice piteraq. Piteraq přichází náhle a bez varování. Když se přižene, strhne se taková chumelenice, že člověk vůbec nic nevidí, a rychlost větru dosahuje síly orkánu. Většinou jsme se vydávali daleko na moře, k místu, kterému říkáme Eqalussuit (Žraloci). Tady jsme lovili velké žraloky kvůli jejich obrovitým játrům. Těmi jsme pak plnili kožené vaky a prodávali je v osadě Tiileqilaaq, kde byla obchodní stanice. Teta neměla jiné dítě než tohoto syna, zatímco jeho otci zůstaly děti ze svazku s první manželkou, a tak měl Petrus nevlastní sourozence. Když se tenkrát vichr zničehonic přihnal, zrovna jsem se s bratrem vrátil do osady, avšak Petrus ještě doma nebyl. Nejdřív začalo příšerně chumelit a do toho se zničehonic strhl prudký vítr. Po návratu jsem se nějakou dobu zdržoval doma, ale pak jsem vyrazil k tetě, abych zjistil, jestli už je Petrus zpátky. Když jsem vešel do tetina domu, čekal mě pohled, na který nikdy nezapomenu. Všichni byli v šoku, dočista ochromení neštěstím. Teta i její muž Moses hlasitě naříkali a tvářili se strašně nešťastně.