KVĚTINOVÉ ÚDOLÍ 

14. Mý tělo nejde použít ani k prostituci

Je tu vlhko. Na mokrej asfalt svítí pouliční lampy a dopravní značky. Ta tma je úplně jiná. Co tu do háje dělám? pomyslím si. Je půl devátý. Půl pátý v Grónsku. Ztratila jsem čtyři hodiny života. Když ulehnu do postele na Dalgas Avenue, dolehne na mě prázdnota. Tak zničující a trýznivou prázdnotu jsem ještě nikdy nezažila. Převaluju se v posteli, dostávám náhlý záchvaty pláče, bolí mě na prsou. Maliina mi pořád ještě nenapsala.