Zvládl jsem Trhovosvinenskou padesátku

Letošní účast na dvanácté Trhovosvinenské padesátce mi limitovalo zdraví. Můj „podvozek“ není zcela v pořádku, laboruji s chodidlem na levé noze. Pětadvacátého dubna 2026 přesto vyrážím z trhovosvinenského náměstí před ostatními (s dovolením) již před šestou ranní. Je zima, mám rukavice, bude ale krásně. Teprve před třetí kontrolou u křížku s nápisem „Pochválen buď Pán Ježíš Kristus“ mě předhánějí rychlejší. Noha se chová ukázněně, nezlobí.

Procházím obcí Komařice, následují Pašinovice a to už nás jde hodně po zelené turistické značce po pravém břehu říčky Stropnice. Místa s legendárními trampskými osadami kolem Velké, Staré a Zlaté řeky – Vltavy, Berounky a Sázavy, mám prozkoumaná. Zde procházíme osadou Sokolí hnízdo, kde už na přelomu dvacátých a třicátých let stály chatičky. Pokračujeme po zelené a otevírá se pohled na Doudleby, bývalé centrum slovanského kmene Doudlebů, který měl přijít na území Čech někdy v 5.–6. století n. l.

Je horko, dochází voda a v obci Plav bude první pochodové občerstvení. Už nás jdou davy. Prčice to sice nejsou, ale 550 účastníků není zase tak málo. Přecházíme tzv. rechle, stavidla v zákrutě řeky Malše, která sloužila k zachycení plaveného dřeva z buquoyských lesů. V hostinci Na Ostrově si přemazávám chodidlo gelem a preventivně beru první tabletu proti bolesti. Jsem na 21,2 km a v 11 hodin vyrážím dál. Bude to dlouho otevřenou krajinou, žádným chladivým lesem. V osadě Plavnice stával slavný pivovar, kam býval v letních měsících dokonce vypravován z Českých Budějovic zvláštní vlak zvaný Flamenderzug. Od jedné z účastnic se dozvídám o akci, která se pravidelně koná na Kleti (1087 m n. m.). Tu máme právě na dohled. Zájemci zde usilují o získání titulu Himálajský tygr a dostane ho ten, kdo během devíti hodin zvládne devět výstupů na vrchol. 

Sedmá kontrola byla na kamenném propustku a náspu, který tady zbyl jako památka na legendární „koňku“. Byla to trať, která sloužila hlavně k dopravě soli z rakouské solné komory. Město Velešín jsme jen prošli a kolem Vodní nádrže Římov dorazili do Římova. Ten je známý zdejší pašijovou křížovou cestou. Odpočívám v místní hospodě, kde je druhé občerstvení. Přebaluji nohu a polykám druhý prášek. V 16 hodin pokračuji do Branišovic, kde bývalo nejstarší slovanské hradiště v jižních Čechách. Při výstupu do příkrého „krpálu“ za vesnicí si říkám, ten vyznačující „trasoman“ se snad zbláznil! Jinak to ale nešlo, pohodlná cesta by nás zavedla někam do „tramtárie“.