Když se z krajiny stane vězení

Sarha je arabský lidový výraz pro bezcílné toulání krajinou. „Je to rauš bez drog na palestinský způsob,“ píše palestinský advokát a lidskoprávní aktivista Raja Shehadeh v úvodu své knihy, za niž dostal v roce 2008 britskou Orwellovu cenu udílenou titulům s politickým tématem. Autorovi je dnes čtyřiasedmdesát. Ve svazku, jenž se pohybuje na pomezí cestovatelské reportáže, pamětí a geopolitického eseje, popsal sedm sarhát, které v rodné Palestině podnikl v posledních desetiletích na Západním břehu Jordánu.  

Žádnou z nich už nyní uskutečnit nemůže. Izrael Palestinu osekal na poslední ostrůvky svobody a dříve průchozí kopce přeťal vlastními vesnicemi, dálnicemi a vysokými zdmi, za které mohou pouze židovští osadníci. Pokud se přesto pokusí na nějakou cestu vydat, musí poníženě prosit izraelské vojáky, aby ho pustili zpátky domů do Ramalláhu.

„Na dřívějších vycházkách jsem viděl jen prázdnou divočinu. Teď oblast vypadala jako staveniště,“ píše autor a líčí, jak se coby advokát kdysi snažil Palestincům pomáhat ve vzdoru proti izraelské vládě, která jim zabavovala pozemky. Stačilo, když byly zarostlé natšem, křivnatcem trnitým, ze kterého byla nejspíš spletena Kristova trnová koruna: pak byl takový pozemek prohlášen za nevyužívaný, byl zabaven a využit pro další novou židovskou osadu.

Úspěšnou taktikou bylo také palestinský pozemek zabrat pro plánovanou přírodní rezervaci, ze které se nicméně časem opět vyklubala židovská osada. S přibývajícími lety Shehadeh už nemusel ani k soudu chodit. Jakýkoli odpor vůči protiprávnímu zabavování byl se sílící radikalizací izraelské vlády předem marný.