Chtěli jsme vypořádání s vlastní minulostí? Teď je tady 

Andrej Babiš stojí před patálií, která je v české porevoluční politice ojedinělá a asi každý premiér by se jí rád vyhnul. Jeho klíčový koaliční partner, s nímž Babišova vláda stojí a padá, burcuje jádro svých radikálních příznivců, aby přijeli koncem května do Brna a tam si zakřičeli na účastníky krajanského Sudetoněmeckého sněmu, který se tam sejde historicky poprvé na české půdě. A každý, kdo někdy prošel kolem radikálního protestu voličů SPD – proti rouškám, Ukrajincům nebo Fialově vládě alias „fialovému hnusu“ –, ví, že tihle lidé křičet umí a jen těžko hledají meze. Přesvědčil se o tom i devadesátiletý přeživší holokaustu Milan Uhde, když se snažil brněnský akt smíření hájit na veřejném jednání brněnského zastupitelstva (viz téma na str. 10–16).

Z Babišova pohledu by přitom mělo být zásadní, že radikálové spojení s SPD se připravují na akci, kde bude hostem i předseda bavorské vlády Markus Söder, s nímž se Babiš sešel v únoru v Mnichově a pochvaloval si vzájemné česko-bavorské vztahy. Teď je v sázce, jak budou vypadat po letošním květnu. Söder má zřetelný zájem na tom, aby se rozhodnutí přesunout letošní sněm do bývalé domoviny ukázalo jako správné a čeští Němci či jejich potomci si odvezli co nejlepší vzpomínky. A to samé by v propojené Evropě mělo chtít i Česko. 

Markus Söder měl v Mnichově možnost Babišovi sdělit, ať se o hladký průběh symbolicky významné akce v rámci svých možností postará. Jestli nějaký takový dialog proběhl, nevíme, šéf SPD Tomio Okamura ale nepůsobí, že by ho někdo brzdil. Jeho slovní hodnocení členů krajanského spolku, který po válce vznikl jako pestrá směs společnosti vyhnaných českých Němců, a tedy i s její nacistickou částí, se přelévá do iracionálních útoků a urážek na cti. 

Vedení SPD sice na mítinku v Brně minulý týden uprostřed burcování za záchranu Benešových dekretů pohotově představilo své kandidáty do podzimních voleb a bylo tak jasné, že z nekončícího strachu ze sudetských Němců se klube téma pro další předvolební kampaň – ale říct s úlevou, že se vlastně nejedná o nic nového, není v tomto případě možné. Tady se hraje o víc.