Role nedostáváme za zásluhy 

„Ta Sidonová mě rozplakala,“ sdělují si dvě divačky vycházející z budovy Divadla Na zábradlí po představení Discoland. Když o vypozorovaném diváckém zážitku říkáme Magdaléně Sidonové, se kterou o pár chvil později děláme tento rozhovor, stočí pochvalu do žertu s tím, že to bylo určitě proto, jak byla „strašná“. Je jednou z nejvýraznějších (a také nejskromnějších) českých divadelních hereček, která v Divadle Na zábradlí hraje už třiatřicet let. Za tu dobu na své domovské scéně ztvárnila desítky rolí. 

Za ztvárnění postavy paní Dallowayové ve stejnojmenné inscenaci Divadla Na zábradlí jste byla před týdnem v Cenách divadelní kritiky vyhlášena herečkou roku. Váš kolega z divadla Miloslav König si navíc odnesl cenu za mužský herecký výkon roku a Zábradlí se nakonec stalo divadlem roku. Jak jste to oslavili?

Měli jsme obrovský večírek. Hanka, která u nás dělá za barem, šla s námi na ceny, pak nám to tu otevřela a mohli jsme vyvádět. Druhý den jsme ale měli od jedenácti zkoušku, takže jsem odcházela už někdy v půl třetí ráno, protože jsem přece jen starší. Když jsem viděla třeba Káťu Císařovou, bylo mi líto, že už nemám takovou sílu. 

Kde si cenu vystavíte?