Událost týdne: Karel Oujezdský se zasloužil o českou kulturu

Ve věku devětasedmdesáti let zemřel Karel Oujezdský. Kulturní redaktor stanice Českého rozhlasu Vltava, ve které pracoval od roku 1991 a více než třicet let tak pro ni, respektive pro veřejnost, s neuvěřitelným zápalem sledoval, co se děje na české výtvarné scéně.

Karla jsem mohl při práci sledovat celé čtvrtstoletí. S neodmyslitelným kloboukem na hlavě a mikrofonem v natažené ruce kladl otázky stovkám, možná tisícům lidí, ať už spadali do jakékoli generace či uměleckého oboru. V jeho archivu jsou dochované nahrávky s tvůrkyněmi a tvůrci, kteří bohužel už dávno nejsou mezi námi. S nefalšovaným nadšením se ale ještě před pár týdny na tvorbu ptal i lidí, kteří studují na uměleckých školách.

Kulturní rozhled si kdysi dávno začal budovat po restauracích a vinárnách, kde se scházela neoficiální scéna, jejíž se stal součástí. Za normalizace musel jako vystudovaný novinář pracovat v propagaci – publikovat texty o svobodné kultuře v nesvobodných médiích samozřejmě nešlo. Jako by právě tuhle etapu chtěl po revoluci dohnat. Což se mu nádherně povedlo.

Uměl se ptát, naslouchat a netrpěl obavou, že by nějaká otázka snad mohla působit hloupě: díky tomu se před ním rychle dokázali otevřít i plaší lidé, kteří se jinak před mikrofonem naopak automaticky stáhnou do sebe. Nakladatelství Torst aktuálně připravuje knihu, do které zahrne výběr z Karlových rozhovorů a zároveň delší interview s jejich autorem. Půjde pochopitelně jen o titěrný zlomek. Orální historie českého výtvarného umění může z jeho práce těžit dlouhá léta dopředu, pokud se tedy najde někdo, kdo nahrávky zpracuje a uchová pro budoucnost. Pevně věřím, že se tak stane.