Muselo to přijít, ale místo debaty jsme je okřikli
Co nám zbylo z provokace palestinskými vlajkami na FAMU
Ze své osobní zkušenosti jsem zastáncem maximálních akademických svobod našich univerzit a jejich studentů. Zažil jsem vyhazování a zákazy studia za politické názory. Byť si dnes myslím, že zdejší univerzity už dávno měly řídit profesionální správní rady a týmy rektorů, nikoli volené akademické senáty, které si zajišťují konkurenčně měkčí prostředí. Je to ostatně vidět na dlouhodobě mizerné pozici našich univerzit v mezinárodních žebříčcích.
I mě ale zaskočilo vyvěšení palestinských vlajek a transparentů, a to téměř na den výročí útoku teroristů Hamásu na civilisty hudebního festivalu v sousedství Gazy, zabití stovek nevinných a odporného vzetí rukojmích, z nichž mnozí nepřežili. Přímočará studentská provokace vyvolala veřejné odmítnutí autoritami umělecké a kulturní branže. Vlajky vyvěsili zejména studenti uměleckých škol. Nenásledovala debata, ale ostrá konfrontace počínaje odstraněním transparentů a vlajek až po přestřelku na sociálních sítích, nevyjímaje akademické funkcionáře dotčených škol, zejména FAMU.
Prudkost výměny měla i kuriózní momenty, jako vtažení prvního z československých oscarových filmů Obchod na korze režisérů Kadára a Klose (1965) do diskuse o antisemitismu ve výuce FAMU. Spor se nevedl o film, ale o jeho zařazení do kontextu dnešních politických diskusí: zda je, či není vyvěšování palestinských vlajek a kritika postupu Izraele v Gaze projevem antisemitismu.


My coby studenti po bouřlivých měsících pražského jara drželi „hubu a krok“.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu















