Už mi (ne)rozumíš

Málokdo umí vystihnout dívčí přátelství a jeho zkoušky lépe než autorská dvojice Jillian a Mariko Tamaki (první kreslí, druhá píše). Poprvé to mohlo domácí čtenářstvo posoudit před pěti lety, když v češtině vyšel jejich oceňovaný grafický román Jedno obyčejný léto, teď přichází druhá příležitost. Toulání, ověnčené hned třemi Cenami Willa Eisnera, lze rovněž zařadit mezi young adult knihy, přestože hrdinky už jsou téměř dospělé. To „téměř“ je tu důležité, do jednadvaceti jim ještě chybí rok až dva, do dospělosti těžko měřit. Trojice mladých žen stojí na rozcestí: nastal čas udělat první rozhodnutí i chyby a převzít zodpovědnost.

Nejlepší kamarádky Zoe a Dani si spolu vždy chtěly vyrazit do New Yorku. V prváku na vysoké se jejich sen konečně plní, potkávají se na letišti a Dani má s sebou překvapení – spolužačku Fionu, sebestřednou a zábavnou studentku umění. Ze sehrané dvojice se tak bez varování stává trojice s rozdílnými očekáváními. Jedna chce do muzea, druhá se jen tak procházet a třetí do baru. Navíc mezi Zoe a Fionou přerůstají vzájemné sympatie ve flirtování. 

Podobné emocionální krajiny vykreslují už od prvního společného komiksu Skim (2008) z prostředí katolické střední školy. Více než o vztazích k ostatním nicméně jejich díla pojednávají o poznání a přijetí sebe sama. Dává tak smysl, že se soustředí na náctileté hrdinky a klíčová přechodová období – od dětství k dospívání a dál k dospělosti. Kamarádky, které hlavním hrdinkám donedávna rozuměly nejlépe, přitom tuhle proměnu ne vždy kvitují.  

Jestliže v Jednom obyčejným létu se nedorozumění mezi Rose a Windy často projevovalo v zámlkách, útěcích a slzách, v Toulání si kamarádky mnohem více povídají. Jsou plné dojmů z prvního roku na univerzitě, okouzlené New Yorkem, na vše mají názor a o mnohém si utvořily jasnou představu. Někdy to tlachání může být otravné, než vykrystalizuje v něco podstatného, zároveň má v sobě nakažlivou energii mládí, které je snadné podlehnout i díky kresbě. K modro-fialové paletě od dob Léta přibyla pudrová a s ní k melancholii i křehkost a zranitelnost, ale také vřelost. Křehkým se při proměnách stává jejich přátelství, vřelost zase pramení ze společně prožité minulosti. Hlavní hrdinky něco získávají, ale část sebe také ztrácejí. Nejpatrnější je to u Zoe, která si oholila dlouhé vlasy, zjišťuje, že přírodovědná studia nebudou nic pro ni, a zažívá první sex. Ale ani Fiona není tak suverénní, jak se dělá.