Internetový babylon

Když greenfluencerka Rozárie Haškovcová před časem sdílela na síti X informaci o tom, že EU plánuje zpřísnit kontroly levného zboží z platforem typu Temu nebo Shein, větší pozornosti než samotnému sdělení se dostalo faktu, že na začátku věty nepoužila velká písmena. „Můžete mi vysvětlit, proč nepíšete na počátku věty verzálky, jak je obvyklé a dle pravopisu správné?“ dotázal se jeden čtenář. Odpověď jednadvacetileté studentky pobouřila snad ještě víc než laxní přístup k pravidlům pravopisu. „Nelíbí se mi to, bohužel,“ napsala. Zejména příslušníci starších generací začali odpověď sdílet, často s ironickým posměškem.

Haškovcová přitom – možná nevědomky – vyjádřila postoj velké části své generace. Psát pouze minuskami je pro ty, kteří vyrostli v neformálním prostředí sociálních sítí, běžné. Fenomén nedávno popsal deník The Guardian a respondenti uváděli jako důvody estetické preference nebo uvolněnější vyznění zprávy. Reakce byly opět pobouřené a dvacátníky obviňovaly z lenosti či nevzdělanosti.

Tato kritika ale není fér. Je to podobně nespravedlivé, jako když mladší lidé obviňují ty starší z arogance, protože na vše odpovídají strohým palcem nahoru. Ten byl a stále je vnímaný jako vstřícná reakce. Mladší uživatelé internetu jej ale začali číst jako pasivně agresivní postoj. 

Komunikační kódy se rychle mění. K nedorozumění tak může dojít i mezi dvacátníkem a třicátníkem. Zatímco mileniálové vyjadřují pobavení smajlíkem se slzami štěstí, mladší lidé volí plačící obličej nebo emoji lebky. V psané on-line komunikaci je proto třeba shovívavost místo obviňování z lenosti či pasivní agresivity. Pod vlivem doporučovaného obsahu se uzavíráme do bublin, které jinak myslí, mluví i píší. Vůbec nejlepší způsob, jak si pěstovat společný jazyk, je staré dobré setkávání. V rozhovoru tváří v tvář navíc nikdo nepozná, jakým písmenem větu začínáme.