Kardinál Zen – hlas, který v Římě chybí

Po smrti papeže Františka je v plném proudu příprava konkláve k volbě jeho nástupce. Institut konkláve, kdy je skupina kardinálů izolována od zbytku světa, dokud tajnou volbou nerozhodnou o novém papeži, budí pocit posvátného tajemství. Rozhodnutí kardinálů se nicméně nerodí jen z víry zbožných mužů rozmlouvajících s Bohem, ale ovlivňují ho i nejrůznější světské ohledy, včetně mezinárodní politiky – viz jednání J. D. Vance ve Vatikánu během velikonočního týdne.  

Všichni kardinálové bez rozdílu mají příležitost rozebírat různé aspekty blížící se volby a přesvědčovat volitele během tzv. generální kongregace. Ta předchází vlastnímu konkláve a účastní se jí i ti, kdo sami volit nemohou. Letos se však část kardinálů kongregace nemohla zúčastnit. Byli totiž svoláni v pondělí večer hned na úterní ráno. To znamená, že účastnit se nakonec mohli jen ti, kdo byli v tu chvíli v Římě. 

Proti nezvyklému spěchu protestoval kardinál Joseph Zen z Hongkongu. Nepřiměřeně krátký termín označil nepřímo za snahu znemožnit „starým mužům z periferií“ vyjádřit svůj názor na jednání zásadní důležitosti pro budoucnost církve. Vzhledem k tomu, jak byl kardinál Zen kritický k politice papeže Františka vstřícné vůči komunistické Číně, lze předpokládat, že by na kongregaci nadnesl i toto téma, včetně tajné dohody, na jejímž základě se Vatikán s požehnáním zesnulého papeže obrací zády k podzemní církvi a legitimizuje Čínskou patriotickou katolickou církev plně podřízenou komunistické straně. 

Když se hovoří o Františkově nástupci, zvažují se dvě alternativy, které odrážejí rozpory v katolické církvi vyvolané různými Františkovými reformami. Uvažuje se, zda nový papež zůstane liberální a bude se obracet k chudým a vyděděným, nebo zda naopak navrátí církev před Františkovy reformy. Kardinál Zen reprezentuje postoj mimo tuto polarizaci. Na jedné straně nepovažuje za nutné činit radikální změny ve způsobu fungování církve, zároveň ale vždy stál na straně utlačovaných a slabých, ať to byli lidé žijící v bídě a neštěstí, věřící a kněží zakázané podzemní církve nebo účastníci prodemokratických protestů v Hongkongu. Škoda, že jeho hlas během generální kongregace nemohl zaznít.