Z Gazy neodejdeme. Izrael posouvá válku do nové, ještě tvrdší fáze

Naprostá většina domů v Pásmu Gazy je v troskách. Bylo zabito přes 50 tisíc lidí. Většina ze dvou milionů tamních obyvatel minulý rok podle humanitárních organizací hladověla. Mohlo by se zdát, že izraelská odveta proti Hamásu za masakry v jihoizraelských kibucech nemůže být tvrdší. Přesto Izrael v Gaze „přeřazuje na vyšší stupeň“, jak oznamoval počátkem dubna Benjamin Netanjahu. A armáda teď tato slova uvádí do praxe.

Izraelskému premiérovi nahrává nové mezinárodní prostředí. Americký prezident Donald Trump – na rozdíl od jeho předchůdce Joea Bidena – nestanovuje Izraeli žádné limity ani neapeluje na ohleduplnost vůči civilistům. Naopak sám navrhuje vysídlení obyvatel Gazy. „Ve všech věcech stojíme na stejné straně,“ řekl Trump po úterním telefonátu s Netanjahuem. Tomu se minulý rok podařilo dramaticky oslabit proíránský tábor a nyní jasně dominuje Blízkému východu. S Bílým domem v zádech se jeho kabinet nenechá dotlačit k ústupkům protesty a kritikou přicházejícími z jiných zemí či od mezinárodních organizací. 

Změna izraelské strategie je zároveň dokladem, že dosavadní přístup navzdory popisovanému stavu Gazy a utrpení tamních civilistů neuspěl. Hamás je oslabený, přišel o své lídry a o tisíce bojovníků – podle izraelských údajů, které nelze ověřit, k Hamásu patřilo dvacet z padesáti tisíc zabitých obyvatel Gazy. Nevedl ale ke slibovanému vymýcení teroristické organizace, která svou moc dávala v lednu a v únoru na odiv mocenskými inscenacemi a ponižováním při propouštění izraelských zajatců. Na svobodu se třicet z nich dostalo díky vyjednané dohodě o příměří. 

V březnu se jí Netanjahu přestal řídit, do jeho vlády se následně vrátil extremistický ministr pro národní bezpečnost Itamar Ben Gvir a začala nová fáze války, ve které má být zničení Hamásu dosaženo jinými, ještě tvrdšími prostředky.  

Žádná pomoc

Jednou z tváří nové strategie je letos jmenovaný vrchní velitel izraelské armády Ejal Zamir. Po více než padesáti letech se náčelníkem generálního štábu stal voják z tankové divize: vyrostl v jiné vojenské strategii než jeho předchůdci, kteří pocházeli ze speciálních jednotek či z řad parašutistů. „Je to kultura masivního nasazení,“ charakterizoval tento přístup v deníku The Wall Street Journal analytik Ehud Jaari, který s nynějším vrchním velitelem v minulosti spolupracoval na odborné studii. 

Zamir si – zjednodušeně řečeno – myslí, že se Izrael příliš spoléhá na technologickou nadřazenost a na cílené speciální operace. Podle něj je potřeba na bojiště nasadit mnohem víc vojáků a obsadit dobyté území. A už počátkem března varoval, že rok 2025 bude rokem války, kdy se tento přístup bude naplňovat.