Mám vztek

Známe to všichni: když bouchnou saze, vidíme rudě. Hněv patří mezi základní emoce lidského druhu, přesto se za něj často stydíme a společensky je jen málo přijatelný. Nervy prý máme držet na uzdě. Z dobrého důvodu: hned za rohem od vzteku číhá destruktivní násilí, čekající na svoji příležitost. Právě proto rostoucí „naštvání“ v české společnosti vzbuzuje oprávněné obavy. Jenže kromě toho, že je hněv potenciálně nebezpečný, může hrát důležitou pozitivní roli – signalizovat, že něco je špatně, nakopnout nás k akci a ve finále přinést důležité změny. Jde vlastně jen o dvě věci. Jak hněv zvládnout a otočit do pozitivní linky? A je to vůbec v našich silách?

Stále napjatější

Už nějakou dobu cítíme, že v české společnosti cosi bublá pod povrchem. A aktuální mítinky šéfa ANO Andreje Babiše tenhle kvas odhalily naplno. Na Babišově předvolebním turné po Česku jsou během setkání s občany k vidění emoce všeho druhu, jedna však hraje prim – vztek. Kritiky expremiéra štve jeho „lhaní“, členství v KSČ a StB, napadání protivníků, nedostatečná docházka do sněmovny a ohromná škála dalších témat. Babišovy příznivce zase rozčiluje pouhá přítomnost odpůrců jejich oblíbeného politika (a „slušného člověka“), které podezírají z toho, že jsou kýmsi placení. Vedle toho také drzost, s jakou svoje názory projevují, a humbuk, který okolo toho dělají.

Hrnec s emocemi nepřetéká v poslední době jen na…