Příliš lákavá kořist
Na otázku, zda a kdy Čína zaútočí na Tchaj-wan, již někteří analytici nabízejí odpověď
Pod kybernetickými a elektronickými útoky kolabuje klíčová infrastruktura Tchaj-wanu. Americké systémy pro navádění raket jsou oslepeny. Čínská flotila zahajuje blokádu ostrova s cílem zabránit dodávkám potravin i vojenské pomoci. Letecké útoky vyřazují rozhodovací centra, terčem atentátů se stávají klíčoví vůdci Tchaj-wanu. Nad jeho pobřežím se otevírají tisíce padáků, výsadkáři se snaží zajistit opěrné body a otevřít cestu pro vylodění dalších divizí. Zatím se to odehrává jen ve vizi východoasijského zpravodaje agentury Bloomberg Samsona Ellise, podobné představy však ve světle rostoucího sebevědomí Číny a její čím dál asertivnější politiky v Jihočínském moři nemusí být fantazií.
Mezi Pekingem a Washingtonem
Zabývat se takovými scénáři je pro Tchaj-wan, ojedinělý „stát nestát“ na velmocenské šachovnici, rutinní záležitostí již více než 70 let. Během druhé světové války Američané uznali Tchaj-wan za Japonci okupované území a po jejich porážce předali kontrolu nad ostrovem vůdci Čínské národní strany Kuomintang generálu Čankajškovi, jehož považovali za jediného reprezentanta poválečné Čínské republiky. Jím jmenovaný guvernér však k nelibosti místních, od kontinentálních Číňanů etnicky odlišných obyvatel začal vládnout železnou rukou ne nepodobnou té japonské. Na Tchajwance navíc pohlížel téměř jako na zrádce, kteří se životem pod téměř padesátiletou japonskou nadvládou Číně „odrodili“. Mezitím Čankajšek prohrál s komunisty vedenými Mao Ce-tungem krvavou občanskou…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
