K prazákladům bramboračky

Národní zemědělské muzeum v Praze oslovilo veřejnost a vyhlásilo sbírku zděděných receptů a kuchařek coby základu pro vytvoření národního kulinárního dědictví. „Jde o zaznamenání určité paměti,“ vysvětluje Jitka Sobotková, která projekt v muzeu zaštiťuje.

Tradičních i regionálních kuchařek nebo webů s takovými recepty existuje nepřeberné množství. V čem je projekt Kulinární dědictví českých zemí jiný?

Je pravda, že gastronomie je populární téma a recepty s přívlastkem „původní“, „tradiční“, „domácí“, „staročeské“ jsou v trendu. Mnohé se však jako původní jen tváří. Například přivlastnění si trdelníku coby staročeské pochoutky se během pár let natolik vžilo, že dneska už málokdo ví, že pochází z Maďarska.

Náš projekt se jako jeden z prvních komplexně zaměřuje na „původnost“ z vědeckého hlediska s klasickými výzkumnými postupy, tedy porovnáváním s dobovou literaturou, archivními prameny apod. Cílíme na to, abychom ty opravdu původní recepty bez nánosu nových, řekněme inovativních chutí dokázali definovat, regionálně zařadit a určit dobu vzniku. Zajímáme se o to, zda se jednalo o pokrmy běžné, či sváteční, v jakých společenských vrstvách se připravovaly, jakými obměnami procházely. Proto jsme oslovili i veřejnost s cílem takové recepty a kuchařky sesbírat, nejen abychom obohatili naše sbírky, ale hlavně abychom tyto materiály použili k dalšímu výzkumu.

Není zrovna obvyklé, že muzejní instituce…