Pásek v rytmu rokenrolu
Za poslech západní hudby v Československu padesátých let mohl hrozit i kriminál. Jako se to stalo v říjnu 1957 tzv. páskům poté, co na rokenrolovou tancovačku v pražském Mánesu vtrhla bezpečnost. „Páskovství bylo vnímáno jako veřejné zlo, a tihle kluci a holky posloužili coby výstraha ostatním,“ popisuje událost ředitel PopMusea v Praze Aleš Opekar.
Proč byli vyznavači rokenrolu režimu trnem v oku?
V roce 1957 se ledy ještě nehýbaly. Stalin byl už čtyři roky po smrti, ale kritika stalinského řízení se ještě nerozběhla. Uplynul teprve rok od potlačení maďarského povstání, u nás byl u moci Antonín Zápotocký, v listopadu vystřídaný Antonínem Novotným. Svět byl rozdělen železnou oponou. Za téhle atmosféry se vše, co přicházelo ze Západu, neslučovalo s komunistickými ideály.
Lze pásky považovat za městskou subkulturu?
Pokud přijmeme tezi, že subkultura je skupina lidí spojená generačně a společným vkusem, pak ano, páskové spolu s dívkami zvanými sajdky subkulturou byli. Ačkoli oni sami se nijak nevymezovali ani nepojmenovávali, za pásky je označil režim.
Co bylo oním pojítkem?
Samozřejmě americká kultura – poslech rokenrolu, tanec a mluva užívající anglicismy. I ve vizáži byli svobodnější: účes na emana, boty na vysoké platformě, tzv. maďary, saka s rameny do flašky, barevné ponožky a košile, ručně malované kravaty, kalhoty do „trubky“ se širokými záložkami.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
