Brusel hadr
Tipy na architektonickou vycházku či výlet: Co možná bude památkou, anebo také zmizí
Pro veřejnost jsou památkou stavby jako Konopiště nebo Karlštejn,“ uvažuje Petra Ulbrichová, vedoucí oddělení ochrany kulturních památek ministerstva kultury, kde se rozhoduje, co bude památkově chráněno. Myslí to v nadsázce, ovšem částečně to vystihuje postoj kulturního ministerstva: většina staveb, které získají památkovou ochranu, je z předminulého století a starší. Přesto jistá část lidí – odborníci, aktivisté, fanoušci – zasílá na úřad další a další návrhy na ochranu staveb mladších 50 let. A některé ještě novější; budova ČKD na Můstku od architektů Aleny Šrámkové a Jana Šrámka byla dokončena v roce 1983 a už devět let poté byla zapsána mezi památky.
Vyhodnotit architektonickou a památkovou cenu nových domů je ovšem složité. Hodnota času, kterou mají předmoderní stavby automaticky, je tady minimální. Odstup je malý. Emoce naopak značné – velkou roli hraje vkus, osobní i kolektivní vzpomínky na dobu socialismu, často ještě nezpracované a bolestivé. Mnohdy se jedná o díla ještě žijících autorů. Technický stav nemusí být dobrý, často jsou po dílčích ne příliš šťastných rekonstrukcích. To všechno jsou důvody, proč je komplikované propracovat se u takových staveb k jejich památkové hodnotě. Zároveň se zpravidla jedná pod tlakem: návrh na památkovou ochranu podávají lidé ve chvíli, kdy stavbě hrozí demolice či přestavba. „To však není důvod památkové ochrany,“ zdůrazňuje Petra Ulbrichová.
Proces je to komplikovaný a nepříliš transparentní. Není tedy vůbec jednoznačné,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
