…a bude hůř
Továrny na severní Moravě hledají cesty, jak přežít v dobách extrémního sucha
V době, kdy Česko skrápí přívalové deště, bouřky soutěží s kroupami a zprávy o dopravních kalamitách střídají hodnoty stoupajících hladin řek, se to může zdát poněkud podivné. Velké podniky na severní Moravě se svědomitě připravují na čím dál drsnější sucho. Loni v létě a na podzim s obtížemi – a s milionovými náklady – hledaly náhradu za vyschlé zdroje. A meteorologové varují, že letošní léto (ani příští roky) nebude o moc lepší.
Krizový scénář
„Tohle vyčistí víc vody než čističky v Brně a Ostravě dohromady,“ říká Dalibor Slončík na střeše budovy o rozměrech 100 x 100 metrů. „Je to naše chlouba.“ V nádržích probublává hnědá voda, o kus dál ji v jiné nádrži víří ohromná vrtule a o dalších pár metrů vedle teče téměř dokonale vyčištěná čirá kapalina samospádem do potrubí, které ji vede do nedaleké řeky Ostravice.
Dalibor Slončík má na starosti životní prostředí ve fabrice Biocel Paskov, jež nedaleko Ostravy vyrábí ze dřeva buničinu, přírodní náhradu bavlny. Dřevo se tu vyváří a buničina pere – voda je základ celé výroby. A tomu odpovídá i spotřeba: továrna spolkne v běžném provozu tři sta litrů vody za vteřinu. Za rok to činí těžko představitelných deset milionů kubíků vody.
Loňská sucha proto Biocel, kde pracuje necelých čtyři sta lidí, zasáhla ze všech firem v kraji nejvíc. Dvě třetiny vody bere z nedaleké přehrady Žermanice, v níž byla loni koncem léta jen třetina běžného stavu. A protože druhý klíčový zdroj, přehrada Olešná, byl kvůli čištění dna téměř…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
