Kouzlo dočasnosti
Čím zaujala sociální síť Snapchat dospívající a proč jí rodiče nerozumí
Je možné vytvořit úspěšnou internetovou službu na předpokladu, že bude větší část lidí odrazovat? Pětadvacetiletý Evan Spiegel dokazuje, že ano. Dostal nápad na komunikační síť navrženou tak, aby jí rodiče nerozuměli a nemohli tak kontrolovat své děti – a stal se dolarovým miliardářem.
Řeč je o Snapchatu, mobilní aplikaci pro sdílení fotek a videí a zároveň nejrychleji rostoucí sociální síti na světě. Účel je prostý: vzájemně si posílat momentky z každodenního života, třeba otrávený obličej z cesty do školy s popiskem „zase v zácpě“, které se téměř okamžitě po doručení samy smažou.
Možná vám to připadá nesmyslné nebo zbytečné. Jenže služba cílí na teenagery narozené kolem roku 2000 a ti to vidí jinak. V Česku používá Snapchat téměř třetina populace ve věku mezi 15 a 24 lety, celkově na něm má účet přes 300 tisíc Čechů.
Údiv starší generace nevychází jen z dojmu, že služba není nic než snůška vizuálních banalit. Snapchat je také záměrně komplikovaný: po prvním otevření se zobrazí jen minimální nápověda a při každém dalším rovnou obrazovka fotoaparátu s minimem ovládacích prvků. Pokud nepatříte mezi zasvěcené, cítíte se ztraceni. Své přátele – nebo děti – na Snapchatu bez znalosti jejich přezdívky nenajdete.
Nebýt sama v dešti
Mladá generace se přesouvá od počítačů k mobilním telefonům, zároveň však jeví vzrůstající nechuť „vyťukávat“ na nich text. Jednodušší a rychlejší alternativou jsou pro ni fotografie a videa. Snapchat z toho těží a jeho obliba zároveň…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
