Koho zajímá, co si myslí herec?
Stanislav Majer na cestě od divadelních rolí do lesklého filmového světa
Jako jeden z prvních začíná tleskat vestoje. „Neuvěřitelný! A to má za hodinu další představení,“ říká nadšeně do aplausu Stanislav Majer, zatímco před ním se jde publiku už „poiksté“ uklonit rakouská herečka Stefanie Reinspergerová. Předminulý týden přijela na olomoucký festival Divadelní Flora s inscenací Sebeobviňování, za kterou byla vyhlášena Herečkou roku německojazyčného divadla. Majer u toho nemohl chybět. Představení totiž režíroval Dušan D. Pařízek, pod jehož vedením prožil dnes sedmatřicetiletý herec v Divadle Komedie zatím svá nejlepší léta. Práci někdejšího šéfa sleduje i čtyři roky po konci kultovní scény a brzy s ním bude připravovat novou inscenaci.
To vše se děje ve chvíli, kdy se Stanislav Majer ocitá na profesní křižovatce a je otázkou, zda ho v divadle častěji neuvidíme v hledišti než na jevišti. Dva dny před návštěvou Olomouce běžel v České televizi film ze života Karla IV. Hlas pro římského krále, ve kterém si zahrál Jana Lucemburského. Byl to právě jeho výkon, kvůli němuž mnohý divák nepovedený snímek kombinující historické drama s kostýmní pohádkou nevypnul. Pro Majera je to daň za momentální popularitu. Po několika dobře přijatých filmech a seriálech je o něj čím dál větší zájem. V Česku ovšem platí, že i při důkladném zkoumání scénáře není nikdy jisté, co z toho nakonec vyleze. A ještě větší loterie je to, zda herec výsledek vytáhne nahoru, nebo se…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
